Jako ostrileni letistni veterani jsme vstavali az nekdy v devet. V noci mi dokonce byla zima, jesteze jsem se mohla prikryt longee.
Snidali jsme v 'Orange', coz je malajska obdoba 7-Eleven a to cinskou polivku. Obe samosky nabizi bohaty vyber instantu a disponuji horkou vodou, takze se skvele hodi jako nouzovka, kdyz nechcete platit za predrazene letistni jidlo.
Pak uz byl pred nami 'Sabah', prvni z provincii Vychodni Malajsie. Za letistem jsme chytli stopa primo do centra Kota Kinabalu, ackoliv rozhovor s nasim soferem byla zabiracka. Desetkrat nam polozil dve stejne otazky: Jestli mirime do 'Mount Kinabalu' (ano) a jestli jedeme taxikem ci autobusem (ne, stopujeme). Myslela jsem, ze po nem ze zadni sedacky skocim.
Ve meste jsme si pripadali ponekud ztracene. Prosli jsme se po morske promenade a nechali se hypnotizovat pruzracnym morem. Jeho barva nemela chybu a v dalce pred nami vyvstavaly male ostruvky. Naprosta parada a to jsme byli teprve v pristavu ve meste.
Pozdeji nas na stopu nabral sympaticky par (Malajka plus Ind, ktery vubec nevypadal jako Ind) s malou dcerkou, ktery nas vzal az do stopadesat kilometru vzdaleneho narodniho parku Mount Kinabalu. Protinaji ho hned ctyri klimaticke zony. Najdeme zde nizinne dipterokarpove lesy, horske dubove lesy, rododendronové lesy, jehličnaté lesy, alpinskou lucni, kerickovou vegetaci a rostou tu take orchideje a masozrave rostliny.
Mt. Kinabalu (4095 m.n.m.) patri se starim 10 - 35 milionu let k nejmladsim vulkanickym pohorim na svete. Je nejvyssi horou Bornea a cele Malajsie.
Jeji pokoreni jsme predem vzdali. Malajci se snazi vyrejzovat na turistech co nejvice a navic nemame teple obleceni. Rozhodli jsme se vsak projit nejake kratsi trasy parku.
Kdyz jsme dorazili, prekvapila nas zima a mlha. Jako spravnym jedlickum nam nedoslo, ze v tisici metrech nad morem uz nebude 35°C.
Zasli jsme si na jidlo, kde me krome citronoveho kurete s ryzi obdarili obrim kafem s konvickou salka. Neodolala jsem a vsechno ho vyzrala, takze pozdeji me prohnala osmicka. Mezitim Kebule navaril mlhu a zacalo chcat. To nam to pekne zacina.
Vyckavali jsme v infocentru, cekali az prestane a rozhodli se pustit chlup a zaplatit si ubytovani, protoze nas stan je prece jen pouze lepsi moskytiera a ja nemam spacak.
Za vytrvaleho mzeni jsme se presunuli zpet do hospody a zahrivali se horkymi napoji. Dal se se mnou do reci Malajec Ali a ja nastesti nebyla odtazita a protivna, jak se mi obcas stava, takze me i Adama pozval na vyjizdku do mestecka 'Kundasang'.
Ali se narodil v 'Tawai', je velky znalec a milovnik Sabahu a protoze nemel v Kuala Lumpur, kde je na volne noze, co delat, prizval sveho bratrance Shariffa, kteremu rika familierne 'Buffalo' (v Cehach by se reklo, ze je silnej). Vzali nas na senzacni vyhlidku na Mt. Kinabalu, ktera byla dumyslne skryta v luxusnim rezortu. Hora se schovavala v mracich a vycuhoval ji jen vrcholek, presto slo o jeden z tech vyhledu, kdy si rikate: tak a ted uz nemusim vic cestovat.
Pozdeji jame se vratili k brane do parku, kde Ali ukecal vstupne a projeli jsme az k Tympohon Gate do vysky 1866, odkud se vyrazi na vyslap k vrcholu. Zjistili jsme, ze bez pruvodce se da jit dalsi ctyri kilometry vzhuru.
Na ceste dolu nas Ali pozval do nejvic nobl restaurace, kde jsme po ceste jedli. Vlastne nebyla nejak zvlast fajnova, ale vzhledem k tomu, ze jime neustale na ulici, nebo ve vyvarovnach, bylo to znat. Moje kari vsak nebylo nic moc.
Po desate vecer nam kluci chteli pomoct sehnat ubytovani, ale nezadarilo se, takze nam Ali nabidl, ze muzeme zustat s nim v dome jeho bratra a dalsi den si dat vyslap na cast Kinabalu. Samozrejme jsme souhlasili, jen nas trochu prekvapilo, kdyz jsme jeli a jeli, az jsme v jednu v noci dojeli zpet do Kota Kinabalu (KK).
Usinala jsem ve stoje, ovsem Ali nedal jinak, nez ze si musime dat jeste nejaky drink a vyslal Shariffa pro pivo. Nedalo se tedy nic delat a zustali jsme vzhuru snad do tri. Ali nam nabidl, ze nema co delat a ze bychom zitra mohli podniknout nejaky mensi vylet a pozitri si vyslapnout na Kinabalu. Byli jsme z takoveho navalu pohostinnosti v soku, ale samozrejme jsme neodmitli. Cestovat s mistnakem je vzdycky nejlepsi.
Žádné komentáře:
Okomentovat