V noci byla priserna kosa. Tedy, abych se lepe vyjadrila, uz jsem zazila vetsi a horsi, ale proste neni prijemne vylezat pred svitanim ze spacaku (zvlast kdyz mate porouchany zip a musite se z nej soukat jako stonozka) a prioblekat se.
Stopovaly jsme opet jen cvicne. Vcera nam John, nebo nekdo dalsi doporucoval Opotiki, male mesto u pobrezi, takze jsme se rozhodly dat na jeho rady.
Sympatak s ceskym tetovanim (nebylo z Cech a nic ceskeho jsem na nem neshledala) nas hodil do Whakatane. Prodejkyne podlahovych kritin nas popovezla do Waiotahi (zastavila tak rychle, ze jsme ani nestihly shodit batohy) a vysvetlila, ze je nanejvys nezvykle, aby aktivni vulkan White Island, ktery muzeme videt zhruba uprostred Bay of Plenty, kolem sebe nechrlil paru a kour. Vetsinou je pry zahaleny sopecnym mrakem a my zrovna musely vychytat moment, kdy vypada jen jako obycejny ostrov.
Pak uz nasledovala posledni dnesni jizda a to s manzeli v duchodovem veku, jez vlastnili sady s kiwi. Vzpomnela jsem si na sve zacatky v Hastings a razem jsme se meli po zbytek cesty o cem bavit.
Opotiki se podoba vsem ostatnim novozelandskym malomestum. Hlavni ulice s obchody a obcerstvovnami, New World a zbytek roztahana obytna zastavba. Nam se tu vsak libi. V kempu s bazenem sidlime takrka samy. Recepcni je prehnane uzvaneny, jen pri placeni nas zdrzel minimalne na ctvrt hodiny, takze se ho bojime znovu potkat. Nikdo tu nezastavuje zrejme proto, ze plaz je vzdalena dvacet minut chuze. Dalava! Cesta vede pres ani ne dva roky stary lanovy most, ktery se pri chuzi houpe (okamzite mi naskocilo "Nehoupat", tenhle vtip by Sara ale asi nepochopila). Neni to Plaz, uz jsme narazily na hezci mista, ovsem ma jednu obrovskou vyhodu, je liduprazdna.
Po ceste jsme narazily na vtipne prulezy. Chapu, ze maji zabranit ve vstupu na stezku motorizovanym vozidlum, ale "silnejsi" lide by s nimi mohli mit problem. Nazvala bych to: "No fat people on the beach." Viz. foto s figurantkou.
Zebro, tys zhubla!
OdpovědětVymazatS4 ubira pet kilo :)
Vymazat