Kiwi na Novy rok evidentne nemaji kocovinu, cely kemp byl na nohou velmi casne. Divne.
Raglan - Whatawhata s mladym sympatakem, jehoz jmeno jsem zapomnela. Nasledovala Maorka s dvemi detmi, Chicken Lady Loretta, ktera nas vyhodila v centru Auclandu, o coz jsme vubec nestaly. Nezbyvalo, nez se popovezt mestskou nekam na periferii (Orewa) a zkusit mavat tam. Ridicka z autobusu byla jak z Forresta Gumpa a ackoliv nemusela, svezla nas jeste kousek za konecnou.
Nasledovala kiwi s dcerou jedouci do Warkworthu, kde s nami obkrouzila cele mesto a teprve pak nas odvezla na stopa. Chvili jsme se rozhodovaly, jestli stopovat dal, nebo zustat - pripozdivalo se a nakonec jsme se rozhodly zustat. Vsechny ubytovaci kapacity byly plne (nastesti) a tak Sara oslovila starsi par, jestli v okoli o necem nevi. Dali nam par tipu a rozloucili se zhruba po dvaceti minutach, kdy ja laxne poptavala ubytka a Sara cekala u veci. Pak se vsak vratili a nabidli nam, ze nas bud hodi do kempu, nebo muzeme k nim. Jednoduche rozhodnuti.
Jmenovali se Yvonne and Roy a vlastnili nevelky pozemek, kde zacinali stavet drevenou chatu a ktery zahrnoval kus louky, kus buse a potok. Taky bych chtela mit svoji soukromou dzungli.
Jeste predtim nas vsak vzali na obhlidku okoli. Solidni Omaha Beach a stejnojmenne mestecko, spousta vinic, podobalo se to Hawkes Bay.
Nakonec jsme ani nemusely stavet stany, Yvonne nam pridelila jeden ze dvou velkych loznicovych, ve kterem bydliva dcera Hannah.
Skvele misto pro obcasne uteky z Aucklandu. Pesinka vinouci se dzungli, zpev ptaku, huceni potoka, proste dokonaly balzam na dusi.
Žádné komentáře:
Okomentovat