Wakeboarding!

Vcera vecer prislo od majitele hostelu Jasona druhe pozvani na plavbu lodi pro fotbalisty a roztleskavacky a tentokrat uz jsem neodmitla a dobre jsem udelala. Jason, Helen, El, Sam, Tony, Rens, Claire a ja.

Predstavovala jsem si plavbu po pobrezi oceanu, nebo neco podobneho, ale o plavbu vlastne neslo. Zamirili jsme na male jezero asi padesat kilometru od Hastings smerem na Wellington, ktere slouzilo jako zakladna pro vodni lyzovani, wakeboarding a podobne srandicky.

Na rozehrati nas Jason tahal za lodi na nafukovacich kolech, coz z brehu vypada celkem nudne, ale i protiva jako ja musi uznat, ze je to prdel, predevsim, kdyz se neustale srazite se svym kolegou a Jason ridi lod, co to da, takze mate oblicej zkriveny jak vysmatej cyklista.

V druhem kole jsme zkouseli wakeboarding, coz byla opravdova vyzva. Hlavne pote, co se Rens a Tony nedokazali s prknem ani vynorit z vody, natoz ujet par metru. Zebra vsak predvedla, ze neni zadne vorezavatko a strcila pany do kapsy, kdyz se napotreti zvladla postavit a ujet par metru. A jakmile se jednou postavite, mate vyhrano, je to jako s jizdou na kole. Takze posleze jsem bez problemu ujela nekolik desitek metru a jizdu od jizdy se zlepsovala. Skoda, ze jich nebylo moc. 

Po wakeboardinu, prijemnem zevlovani a parkovem barbecue jsme vyzkouseli dalsi srandu. Rozjet se na kole proti mustku a skocit s nim do vody. 

Omlouvam se, ze machruju, ale jsem proste pysna. Tony s Rensem nejsou zadni chcipaci a jizdu navic nezvladli Claire, Helen ani Sam. Bud jsem talentovana, nebo jsem mela stesti zacatecnika. Bohuzel nemam zadne dukazy, takze mi skok z mustku, ani uspesny wakeboarding nemusite verit. Telefon jsem si vsak na lod vzit netroufla, pri mem stesti bych utopila dalsi kus a tenhle bych nerada.