Trasu Pukenui - Awanui jsme zmakly za par chvil s kiwi rodinou, matka s dvema syny na prazdninach. Matka stale sledovala signal sveho S4. Celou cestu byl opravdu bidny, takze nasledovala hlaska: Jak tady ti lide muzou zit?
V Awanui jsme se ani neobtezovaly stopovat a v poklidu se obcerstovaly a i tak zastavil par jedouci do Mangonui, coz uz bylo celkem kousek od ciloveho Keri Keri.
Do vychodniho pobrezi Severniho ostrova je zakousnuta spousta zalivu a plaze vypadaji privetive. At vyberete jakouliv v zalivu, neudelate chybu. Hebke pisky, mala mestecka s hezkymi vyhledy a azurovy ocean, ktery je v zatokach krotky jako beranek, takze si lze i zaplavat.
Cestu do Keri Keri jsem celou prospala, takze si nejsem jista, co presne mel nas sofer co do cineni s Italii, ale slo o neco typu: italska zena, zivot v ItaliiUz si nevzpominam. Chudaci ridici. Ani to malo, co si rekneme, si nejsem schopna zapamatovat.
Keri Keri je proslule mnozstvim sadu s mandarinkami, avokady a kiwi, takze nas napadlo zkusit pracovni hostel a na par dni zakotvit. Bohuzel byl vzhledem k zacinajici sezone plne obsazeny, takze jsme ostrouhaly. Skoda, ze jsme si nevzpomneli driv. Keri Keri dychalo pohodovou atmosferou a v hostelu meli bazen.
Stravily jsme tedy drahnou chvili u knihovny na wifine, nakoupily v Countdownu (udelala jsem si Vanoce a poridila si vsechny mozne drahe pochutiny, mnam) a zase vyrazily na cestu.
Zastavil korejsky par matka - dcera. Jejich anglictina byla jeste horsi nez moje, takze jsme se toho moc nedozvedely. Jen, ze dcera chodi na stredni a je trochu sprtka.
Vyhodily nas na krizivatce smer Paihia, kde jsme si presedly k chiropraktikovi Seanovi. Zil v Australii, v Britanii a buhvi, kde jeste, aby se nakonec vratil na svuj ostrov. Jel az do Aucklandu, takze jsme zmenily plany a puvodni Whangarei protahly az dale na pobrezi do kempu v Ruakace. Tamejsi plaz v zalivu, ktere predchazel maly mokrad, prijemne prekvapila.
Žádné komentáře:
Okomentovat