Vetsinou cekam rada. Mam duvod nic nedelat. Ale tohle uz je moc i na me.
Rano desateho dne jsme vyrazili na vojenskou zakladnu (spis jen takovou zakladnicku, nepredstavujte si Guantanamo), abychom se pokusili najit mechanika, ktery by si poradil s predpotopnim Olzinym motorem. Narazili jsme na sympatickeho veliciho oficira Kirama. Prislibil nam poslat sveho mechanika, ovsem az dalsi den, kdy se dotycny vrati z Puerto Princesa. Vypili jsme si kafe a popovidali si. Byli jsme ujisteni, ze jsme zde v bezpeci a pod dohledem a zaroven jsme se dozvedeli o dustojnikove agenture, ktera skoli osobni strazce nespolupracovat s unosci a polozit zivot za sveho chranence a take porada kurzy pro potencionalni obeti unosu, jak prezit v zajeti a jak se branit.
Oficirovi evidentne zalezelo na tom, aby na nas udelal dobry dojem. Ujistoval nas, ze v Balabac jsme v naprostem bezpeci. Loni totiz unesl Abu S z nedalekeho 'Rio Tuba' nemecky par (shodou okolnosti Tedovych znamych), coz samozrejme nepomohlo turistickemu ruchu v Balabacu.
Tedy dalsi den v Balabacu - vesnici tisice obchodu, kde vsechny oci smeruji k nasim ocim. Jsme pro ne exoti stejne jako jsou oni exoty pro nas. Potulovali jsme se po dedine a vyslapli si k nedalekemu majaku, odkud byl skvely vyhled na cely zaliv.
V sest jsme meli sraz s Rasputinem. Predpokladali jsme, ze zase dorazi pod obraz, kupodivu si to vsak prisoural 'jen' lehce navaty. Vychytali jsme uplnkovy odliv, tedy ten nejnizsi mozny. Nechteli jsme tahnout dingi sto metru pres mozky, a tak jsme cekali na priliv. Dlouho. S nacamranym Rasputinem. Vyslechli jsme uz ponekolikate jeho zivotanazor. Bylo to po vsech strankach vycerpavajici. Rika, ze nesnasi zvaneni. Ovsem on je zvanilu kral. Rika, ze si rad popovida, ale mysli tim, ze on rad povida. Rika, ze nesnasi vymyvani mozku, ale svymi kecy se pokousi o totez. A tak misto toho, abych mu rekla, at uz drzi tu svou vychlastanou hubu a necha nas koukat na hvezdy, poslouchala jsem dal. Nekdy je uzasne obohacujici poslouchat nekoho, kdo zvani. Jeho nazory jsou casto zalozeny na dobre podstate, jen kdyby vsechno otresnym zpusobem neprekrucoval.
Rasputin se zamiloval do Balabacu. Citi tu 'spirity minulych generaci' a to, jak jsou tu lide jeste nezkazeni a ziji v souladu s prirodou (hromady odpadku pod chaloupkami na murich nozkach). Takze ostrov je skvely, lide mirumilovni, z fleku by tu zil a privedl sem svou zenu, se kterou ma telepaticke spojeni, ovsem pritom mysli na to, jak si koupi kalasnikov a kazdou noc se budou drzet hlidky. Zeru zejmena jeho nazor o tom, ze zena muze vyvadet cokoliv se ji zachce, ovsem je to pouze vina muze, ktery to dovolil.
Jedenacteho dne na Olzu opravdu dorazil mechanik Mark s kolegou. Rasputin ho privital ve svych orvanych cervenych slipech. Ostuda.
S pomoci obri baterky se povedlo motor nahodit, nebyla vsak jasna pricina problemu, nejspis nejaka necistota v motoru.
Pozdeji odpoledne se vojaci vratili pro baterii a pozvali nas na zakladnu na mecheche. Souhlasili jsme.
Zasli jsme naposledy do vesnice. Na sraz u dingi dorazil Rasputin jeste celkem strizlivy. Rozhodl se, ze je treba koupit dalsi baterie, tudiz musime odjezd opet odlozit. Penili jsme. Ze by mel koupit nove baterie resil uz v Kudat, nakonec to vsak neudelal.
Na zakladne jsme se opravdu predvedli. Rasputin samozrejme neodmitl nabidnuty rum a zacal delat neskutecnou ostudu. Bavili jsme se uplne normalne s Kiramem, dozvedeli jsme se, ze ma ctyri deti a je dvakrat rozvedeny, protoze zasvetil svuj zivot armade (jako jeden z mala absolvoval vycvik americkych SEALS), ale Rasputin do nej stale vstupoval se svymi blaboly a otazkami, ktere kladl porad dokola. Po serii vystupu, kdy uz jsme nevydrzeli jeho urazky, jsme se zacali pred zraky nasich hostitelu hadat. My byli ale nastesti povazovani za obeti a ne za jeho kumpany. Kiram nam dokonce rekl, ze chape, proc premyslime, ze opustime lod a ujistoval nas, ze se nemame vahat ozvat, kdybychom potrebovali pomoct.
Kdyz jsme se vraceli k dingi, Rasputin uz byl jako milius. Holt potreboval prevezt.
Detaily o navsteve u vojaku najdete u Adama na blogu: http://tragednacestach.blogspot.com/2015/06/traged-namornikem-3-cast.html?m=1 , Osobne uz odmitam o dedkovych extempore psat.
Žádné komentáře:
Okomentovat