Posledni den jsme si planovali uzit na plazi, ovsem pocasi nam udelalo caru pres rozpocet a skoro cely den prochcal. Aspon jsem si koupila nove zabky. Panske, protoze damske konci na Filipinach 39, ktera je velka jako 37 u nas. Jsem tu kolohnat. V barmanskych zabach za $1.5 uz jsem zacinala delat ostudu. Adam si poridil falesne conversky za 500 pesos a nove kratasy.
Zato dnes, kdy nas cekala posledni stace - ostrov Luzon, a my z Tagbilaran preletali do Manily, se zazracne vycasilo. Proste klasicky Murphy.
Z okenka letadla Manila pusobila dojmem, ze jsem vetsi mesto nikdy nevidela. Nad letistem bylo rusno, takze jsme dlouho krouzili sem a tam, nez jsme dostali povoleni pristat.
Z letiste nam nezbylo, nez si vzit tago do sidla autobusove spolecnosti 'Ohayami', ktera ma udajne nejlevnejsi listky na severni Luzon. Vzali jsme zluteho taxika (zlute udajne neobiraji) a jelo se. Myslela jsem, ze Adam ma taxametr pod kontrolou, protoze jsem na nej nevidela, ale pote, co jsme prejeli celou Manilu skrz silene zacpy, si taxikar rekl o nehoraznych 1400 pesos (temer). Pripravena se s nim pohadat, pripadne poprat, jsem mu vrazila 400. Nastesti se dal nehadal. Zrejme to jen zkusil, ale stejne, nesnasim taxikare.
V Ohayami nam nejdriv rekli, ze uz maji jen mista na pristavky do ulicky, ale nakonec se jeste fleky nasly a to tesne u ridice. Dvojice extravagantnich francouzskych sester uz takove stesti nemela. Obe mely nezkrotitelna afra, stejne jako dvojice holek, ktere jsme potkali na letisti v Tagbilaran. Bud byl ten den v Manile sraz belosek s afrem, nebo za tech devet mesicu, co jsem pryc, zacala v Evrope zase frcet trvala.
Manila tepala zivotem. Na hlavnich ulicich pretrvaval sileny provoz a do vedlejsich se vyvalili snad vsichni lide, co jich v Manile bylo. Dali jsme si high five se skupinkou deti, ktere na nas nadsene porvavaly hello a zvedave okukovaly, co jsme zac. Tenhle vecerni asijsky srumec mi bude chybet.
Nasli jsme sympatickou zradelnu a 7-Eleven, a pak uz nezbyvalo nez vyckat zbyvajicich par hodin do 10. vecerni, kdy odjizdel nas bus smer 'Banaue'. Jizda mela trvat zhruba devet hodin, coz odpovidalo. Cekali jsme autobus a la 'barma style', ale klimatizace byla oproti autobusum v Barme pustena na pul a pristavky mely dokonce operatka. Jen nocni zastavky neprobihaly v zaplivanych levnych zradelnach, kde si belosi troufli koupit maximalne Pringles, zatimco my si s Nellou, Veru a Davem porouceli nocni nasup. Zastavili jsme vzdy na benzinkach s obchodem a restauraci evropskeho razeni a nutno podotknout, ze take s evropskymi cenami.
Žádné komentáře:
Okomentovat