Olza byla vrak dobry tak akorat na potopeni, to jsme pochopili hned prvni vecer, jen jsme si to nebyli ochotni priznat. Na to, ze kapitan je vycurany vyzirka, notoricky alkoholik s maniodepresivnimi stavy a chronicky Baron Prasil, jsme prichazeli dele. Mel i svetle chvilky a spoustu znalosti a dovednosti, nechci ho jen hanit, nebylo porad zle, ale excesy proste prebily dobre momenty na plne care. Mozna jsme meli vypadnout hned druhy den, jenze kdo by se vzdal senzacniho dvoutydenniho dobrodruzstvi, kdyz staci jen prezit trochu nepohodli? Zpetne si rikam, ze tohle by vydrzel jen Chuck Norris a ani u nej si nejsem jista.
Kapitan nam slibil kajutu, kde se pohodlne vyspi dva lidi. Cekali jsme vsechno mozne, ovsem ne klaustrofobni prostor 2x2 metry, ktery se neda vyvetrat a vzduch je zatuchly tak, ze vas stipe v nose a mate pocit, ze se ve spanku udusite, kde si skoro ani nesednete, vas 1.90 vysoky kamarad nenatahne nohy a svabi vam chodi davat dobrou noc. Za normalnich okolnosti bych tam odmitla skladovat brambory, ovsem pro plavbu na Filipiny jsem byla ochotna to kousnout (protoze nastesti se skoro celou dobu nechalo spat na palube), stejne jako to, ze nasemu kapitanovi jsme byli dobri jen jako serpove, svacinarky, kormidelnici a tahaci kotvy.
Ctvrty den to vypadalo, ze se obratime zpet na Kudat. Kapitan Rasputin nam vycetl, ze dochazi jidlo. Vzhledem k tomu, ze jsme s Adamem pred vyplutim kupovali zasoby pro dva a on je od prvni minuty vytrvale ujidal, nebylo to zadne prekvapeni.
Ostre jsem tedy namitla, ze kdyby nesnedl polovinu vajec jeste predtim, nez jsme vyjeli, nemeli bychom problem. Rasputin nam vsak zacal do oci lhat, ze on jich snedl pouze sedm (prelozeno: my s Adamem jich z plata pouzili trinact a posledni dve schovali, na lodi tedy musel bydlet skritek).
Dostali jsme take prednasku o tom, ze nejsme tym. To jsme opravdu nebyli. Ja bych se pro lidi, ktere prijmu do sve smecky, rvala do roztrhani tela, ovsem nekdo, kdo me a Adama nechal v Kudatu opakovane cekat bez pristupu do kajuty a tedy k nasim vecem (jednou dokonce osm hodin), posleze se vratil ozraly jak Dan a tvrdil, ze se zapovidal ve meste; se holedba, ze mu nezalezi na penezich, ale porad o nich mluvi; rika, ze je mirumilovna natura a zaroven slibuje pomstu vsem zenskym, ktere se proti nemu spikly a ukrivdily mu (prelozeno: vetsinou racionalne smyslejicim zenskym, ktere nebyly ochotne snaset jeho excesy); nerika veci na rovinu a neustale nas balamuti, do ni nikdy patrit nebude a mam pro nej jen usklebky a pohrdani.
Tim, ze nejsme tym, kapitan samozrejme myslel, ze mu nevarime, neuklizime zabordelenou lod a proste mu neposluhujeme.
Takze jsme chteli plavbu odpiskat, ovsem Rasputin necekane zavelel, ze plujeme dal. Pry veci nerad vzdava. Adamovi sice svitila jeho povestna kontrolka, ale pokracovalo se smer Balabac. Tam jsme doplnili diesel, ovsem v ceste dale na Puerto Princesa nam zabranila porucha motoru uprostred more. Byli jsme nuceni se vratit zpet na Balabac. Zacal nas tlacit cas a Rasputina pohltil demon alkohol. Jeho vystupy uz jsme nebyli schopni ani ochotni dal snaset a dvanacty den po vzajemne dohode opustili lod.
Cuchli jsme k namornickemu remeslu. Pochopila jsem, proc nekdo proda dum, koupi si lod a rozhodne se zit na mori. Nekonecne volnosti a svobode, prostoru mori a oceanu se nic nevyrovna. Ackoliv je vse vykoupeno prisnou disciplinou a vedomim, ze se musite spolehnout sami na sebe, ze vam nikdo nepomuze, kdyz pujde do tuheho, stoji to za to.
Navic jestlize je zeme nejkrasnejsi ze sedla kone, nocni obloha zase z houpajici se paluby. Momenty, kdy lezite na kymacejici se palube, more se vzdouva a vy pozorujete, jak nebe s milionem hvezd protina mlecna draha, nebo kdyz mesic zari tak jasne, ze na nocni palube vidite jako ve dne, jsou naprosto uchvatne.
Doufam, ze tohle nebyla moje posledni zkusenost s namornickym remeslem. Myslim, ze jsem na more jak delana, ovsem na Olzu ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat