Ve stredu jsme opustili Cebu a trajektem se vydali na dalsi ostrov - Bohol. V pristavu v Cebu jsme si vykompenzovali naskok z predchoziho letu. Lod mela asi hodinu a pul sekyru. Svoz nas nejdrive odvezl na druhy terminal, aby nas po hodine cekani s hordou Filipincu (alespon nam zahrala dva filipinsti slepci) odvezl zpatky na prvni. Jedlickarna.
Za hodinu uz jsme byli ve meste 'Tubigon', odkud jsme chteli pokracovat rovnou do stredu ostrova - mestecka 'Carmen'. Uz se pripozdivalo a my se od mistniho podvodnicka Dominga dozvedeli, ze dnes uz nejede autobus, ale jen drazsi minivany. Mel kupodivu pravdu.
Nasli jsme tedy prijemny tichy penzion za 600 pesos a dokonce s klimatizaci a pokouseli se marne setrast Dominga, ktery nas sledoval az do penzionu. Myslel si, ze nam vnuti svoje sluzby. Naivka.
Popovidali jsme si s majitelem, jimz byl asi sedesatilety American, ktery se ozenil s Filipinkou. Vypravel nam, jak byl Tubigon v roce 2013 ponicen zemetreseni a jak tezce daval dohromady svou zivnost. V jeho rodokmenu figurovalo asi deset narodnosti a dostali jsme par tipu, kam na Boholu vyrazit.
Nasledujici den jsme rano chytili autobus pro mistni (neco jako treti trida v Thajsku) a za 50 pesos vyrazili do Carmen. Byla to opet jedna z tech zazitkovych cest, kdy nevite, koho v autobuse pozorovat driv a na kterou stranu koukat.
Carmen jsme hodlali vyuzit jako vychozi bod k boholske klasice - 'Chocolate Hills', ackoliv ve vesnici samotne davaly lisky dobrou noc a krome nekolika solidnich pekaren nemela moc co nabidnout. Odmitli jsme ubytovani za 700/noc a take luxusnu pokoj s vanou za 1800 a vzali za vdek nedostavenym drevenym apartmanem s ekl koupelnou s nalejvakem za 400/noc. A to po nas jeste chteli 500/noc, nastesti se nam povedlo trochu ukecat cenu diky tomu, ze jsme chteli zustat dve noci. Takze sice zadny luxus, ale komnata je to celkem utulna. Navic mame perfektni vyhled do filipinske zelene a strezi nas ctyrclenna rodinka krasnych strakatych vorisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat