V sobotu jsme premysleli, jak se poprat s byrokratickym nepritelem a brzy nam doslo, ze si sami neporadime. Kiramovi jsme se nedopsali, ani nedovolali a na Rasputina jsme meli pouze malajske cislo, ktere samozrejme v Balabacu vymenil za filipinske. Museli jsme vytahnout silnejsi kalibr. Adam nasel cislo na ceskou ambasadu v Manile a na me zbylo, abych zavolala.
Ackoliv byla sobota, pohotovostni telefon nam zvedl konzul Jakub Cerny a slibil pomoc. Spadl nam kamen ze srdce a sobotu jsme stravili objevovanim PP. Kousek od nas jsme narazili na vecerni hrncovnu (filipinska varianta zradelen, zensky proste na ulici rozlozi stanek s hrnci, ve kterych se skryvaji nejruznejsi pochutiny a vy jen zvedate poklicky a vybirate si) s velice komplexnim vyberem. Mangova trist 10 pesos, obalovane vejce 10 pesos, masa na spejli 10, dva hrnce s ryzi 60 - 70 pesos.
Pokud jsme se v Thajsku pozastavovali, kolik Thajek kloflo opelichane belochy, Filipinky jsou v tomto ohledu jeste mnohem dal. Mame teorii, ze jejich zivotnim poslanim je klofnout nekoho alespon trochu bileho. To nam tvrdil i Rasputin. Pry to jde tak daleko, ze cim starsi, tim zadanejsi. Coz ale samozrejme nebyl jeho pripad. On a jeho zena se miluji navzdory vsemu a vsem, zadne skatulky pro ne neplati.
V nedeli jsme vyrazili na vylet na 'Undeground River', coz je PP klasika. 8,2 kilometru dlouha podzemni reka, kde se na lodce svezete vic nez jeden kilometr do nitra podzemniho systemu.
Bohuzel me prave na lodce prepadl muj zachvat spave nemoci, takze netopyry v nejvyssim miste jsem jeste videla, ale treba otocku a to, ze se me Adam pokousel trikrat budit, uz ne. Proste retard.
Po ceste jsme se pokochali vyhledem na 'Ulugan Bay'.
V pondeli jsme se jeste rozhodli zustat v Edenu, meli jsme od imigracniho prece jen zakaz opoustet PP a netusili jsme, kdy se ozvou z ambasady.
O to vetsi bylo nase prekvapeni, kdyz se ozvali asi v deset dopoledne, zda mame potrebna razitka. Vyrazili jsme na ambasadu a urednik Fernando, ktery nam minule sepsal soupisku sesti dokumentu, bez kterych nam razitko za zadnou cenu neda, byl najednou jako milius. Ceska ambasada zkontaktovala urady v Balabac, jak jsem Fernandovi navrhovala uz prvni den a tam jim poskytli nase udaje. Dokonce jsme ani nedostali zadnou pokutu. Problem je jen v tom, ze mame v pase razitko z 1. cervna, kdy jsme oficialne pripluli do Balabacu, takze kvuli mesicnimu vizu musime Filipiny opustit driv, nez jsme planovali a stravit vice casu v Singapuru. Kazdopadne ale nepredstavitelna uleva, ze uz nejsme v zemi ilegalni uprchlici. Dedkova kletba byla zlomena.
Pres den jsme se znovu toulali PP, prosli pristav a objevili mistni trhy s jidlem. Razitko jsme oslavili v restauraci 'Tiki Bar', ktery nam doporucovali vojaci. Dali jsme si krokodyla a veprove. Vynikajici zalezitost. Jen pivo San Miguel zklamalo. Vypada to, ze na Filipinach zadne pitelne neobjevime. Da se tedy rict, ze jsme si vyhodili z kopytka, za veceri jsme zaplatili evropskou cenu.
Take jsme odsledovali par epizod 'Game of Thrones'. Proste dovolena.
Žádné komentáře:
Okomentovat