Z Cebu jsme se busem bez klimatizace a skel v oknech premistili na jih do mestecka Oslob, kde jsme zustali tri noci. Adam zarezervoval pres booking.com bambusovou chatku, ktera nas kazdeho vysla zhruba na sto korun za noc. Nachazela se sice asi dva kilometry od mesta, ale nevadilo. Chodili jsme pesky, nebo si vzali tricykla, jenz vychazel 8 pesos/osobu, takze i my jsme nechavali dysko na 10. Jednou jsme jeli dokonce zadarmo. Tricyklar na nas maval, ze je plny, ale jiny Filipinec ho mohutnym pokrikovanim donutil zastavit a vzit nas zadarmo, takze jsem poprve jela za ridicem na damskem sedle.
Mestecko jsme si rychle oblibili. Vyzkouseli jsme nekolik hrncoven, kterym jsme prirazovali vlastni jmena: 'U Zloutenkare', 'U Pani s velkym brichem', kde jsme posleze zacali automaticky dostavat kazdy svoji ryzi. Zachutnaly mi predevsim masove koule, zatimco Adam ujizdel na jatrech.
V Oslob se take nachazel velky kamenny kostel stredomorskeho strihu. Na Filipiny nezvykle panorama.
Vysplhali jsme take kousek nahoru do kopcu a kochali se skvelym vyhledem na mesto. Ackoliv bylo odpoledne, az k nam dolehalo neutichajici kohouti kokrhani. Jako by bylo porad rano. Kdo nema kohouta, je out.
Do Oslob jsme vsak prijeli z jineho duvodu. Da se tu potapet se zraloky obrovskymi neboli velrybimi. Ve finale to vsak byl spis podvod na turisty. Cekali jsme, ze pojedeme poradny kus na more, kde budeme nekolik hodin zraloky hledat, ale oni byli zatim v 'ohradce' ani ne dve ste metru od brehu. Velrybi zraloci zerou jenom plankton, ovsem mistni je prikrmuji a oni tedy zustavaji u brehu jako v ZOO. Nechavaji se krmit a okukovat od turistu, kterych na zraloky jezdi pozehnane. Lodky (kazda cca sest az osm lidi) popojizdeji ve fronte kolem ohraniceneho prostoru. Filipinsti lodivodi zustavaji na lodi a turisti snorchluji. Legrace za 1200 pesos, z cehoz 1000 pry jde vlade.
My meli jeste stesti. Ctyri lodky nam prisly moc, ovsem pozdeji jsme se od jedne Filipinky dozvedeli, ze pozdeji dopoledne jich muze byt i ctyricet. Silenstvi. Navic Filipinci od nas z lodi nebyli zadni plavci, drzeli se u lodi a my meli s Adamem a Polkou Kingou zraloky pro sebe.
I tak bylo snorlchlovani s nimi zazitkem. Velrybi zraloci obvykle dosahuji velikosti osmi metru, v mimoradnych pripadech vsak az osmnacti. Nas nejvetsi mel tak sest, mozna i tech osm. Fakt nevim. Ale nez jsem doplavala od spicky ocasu k hlave, chvilku to trvalo. Plavat kolem nej v doprovodu placatych zlutomodrych ryb a pozorovat jeho tlamu, ktera by me snadno spolkla, a zabry, ktere vypadaji jako o tri cisla vetsi trikot, bylo trochu strasidelne. Stejne jako kdyz se nehnute vznasite ve vode, kochate se a najednou pod vami vystreli tmave zihane torpedo a zralok vas pijanko podeplave a mine o pat desitek centimetru. Meli jsme zakaz priblizovat se na mene nez ctyri metry, coz jsme ovsem porusovali a zraloci taky. Absolutne jsme je nezajimali.
Zazitek dobry, ale ze by se mi z toho roztrasla kolena... Uz jsem asi vazne prezrana.
Nasledne jsme i s Kingou vyrazili k 'Tumalog Waterfalls'. Odpalkovali jsme motorkare, co se nas snazili natahnout (chteli 150 pesos, ackoliv cesta mela hodnotu max 30) a chytli si jeepney za klasickych 8 pesos k odbocce na vodopad, ktera se nachazela kousek pred mestem.
Odtud vedl prikry stoupak az k vodopadu. Rozhodli jsme se projit a usetrit par kacek. Kousek od odbocky nam typek nabizel svezeni k brane vodopadu za 20 pesos. Od brany pak dalsich 20. Odolali jsme a uplne propoceni vyslap dokoncili. Odmenou nam byla skvela panoramata a nacurenost motorkaru.
Za vstup k vodopadu jsme zaplatili dalsich 20 pesos (uz to ani nekomentuju, Filipinci proste rejzuji, kde se da). Byl trochu vyschly, ale celkem pusobivy. Mechove porosty, opar z vodnich par, duha a nezvykle studene jezirko skvele na osvezeni.
Žádné komentáře:
Okomentovat