El Nido je turisticky magnet Palawanu. Mestecko natriskane obchudky s vetesi pro turisty, predrazenymi restauracemi a vnucujicimi se tricykly. Ale jet sem musite. Chcete videt alespon nejaky ze 45 ostrovu, ktere se v nejblizsim okoli mesta nalezaji, protoze i navzdory houfu lidi to stoji za to.
Dorazili jsme sem v utery, ve stredu se placatili ve meste a blizkem okoli a dnes konecne vyrazili na vylet. Ve meste je nespocet agentur, ktere vam touzi zprostredkovat vylet podle vasich prani. Kdyz na nej nemate, muzete se proste pripojit ke skupinam, coz jsme za 800 pesos (+200 enviromentalni poplatek) udelali i my. Za to jsme cely den jezdili po ostrovech, plavali, snorchlovali a dokonce nas nakrmili. V ramci bylo zapujceni snorchlovacich propriet a prekvapive treba i rucniku. Videli jsme pet mist: 'Big Lagoon' a 'Secret Lagoon' na 'Miniloc Island', 'Small Lagoon', 'Simisu Island' a '7 Commando Beach'. V Male lagune jsme odmitli kajak za tri sta pesos a radeji pusobivou soustavu kanonu se spicatymi skalami proplavali, na Simisu Island se obedvalo, do Skryte laguny se dalo dostat jen uzkym pruchodem a naopak Velka se dala pohodlne proplout i katamaranem. Vylet jsme zavrsili na 7 Commando Beach. Zacalo zrovna prset, takze jsme se vetsinu casu schovavali v drevenem altanu a pozorovali, jak Filipinci nerusene pokracuji ve vsech aktivitach dest nedest.
Snorchlovani jsem se nikdy nevenovala. Ted nechapu proc. Naprosto me nadchlo. Potkala jsem velkou vetsinu osazenstva z Hleda se Nemo. Pozorovala jsem dve 'claun fish', jak se schovavaji v sasance, hnala se za chaoticky klickujici Dory a dlouhe minuty sledovala Gilla s jeho vlajici ploutvi. Odhalovala jsem leopradi ryby zamaskovane na koralech, kochala se obrimi modrymi hvezdicemi a bezpoctem pestrobarevnych ryb nejruznejsich velikosti a tvaru, ktere jsem vidala jen v prirodopisnych dokumentech. Nektere ryby na vas blbe koukaji a jine prudce vyrazi proti vam. Pokazde jsem uz uz chtela automaticky ucuknout, ale ryby si to vzdycky na posledni chvili rozmyslely, zprudka se obratily a zamirily pryc.
Ta nadhera, kdyz se dostanete na konec utesu, ktery se svazuje do nedozirne modre hloubky - magicke hlubiny, nebo kdyz se potapite hloubeji, abyste rozprasili hejno ryb, prozkoumali nejaky zajimave vypadajici patvar ci divne objekty vypadajici jako pusy a stahujici se, kdyz se k nim priblizite. Dalsi krok bude jednoho krasneho dne potapeni s kyslikem.
Nejsem biolog, ale davy lidi, ktere dennodenne miri na ostrovy, koralum moc neprospivaji. Uz ted jsou na nekterych mistech mrtve a na jinych umiraji. Pokud Filipinci vylety neomezi, pomrou do nekolika let vsechny.
Nasi ctyri kluci pruvodci (hlavni se jmenoval 'Boy' a ridicovo jmeno znelo jako 'Nimrod') nam ugrilovali vynikajici obed. Kureci, veprove, rybu 'unicorn fish' a senzacni krevety. Z ryby a krevet jsem vsak jako obvykle jenom ochutnala par soust. Rejnoci vyjimka se neopakovala. Nechybelo ovoce a zelenina.
Potkali jsme sympatickou dvojici gayu z Polska - Matuse a Pavola. Cestovali zhruba kolem sveta a jejich dalsi zastavkou mela byt Kanada. Tam bych vyhledove take rada zamirila.
Vecer jsme jak magori nejvetsi tahali na ulici dalsi dil Her o truny. Nechteli jsme pustit chlupa za predrazene nealko a pres hodinu postavali 'nenapadne' opodal. Byvala bych to vzdala, ale nechtela jsem kazit Adamovi radost. Internet mame sice i na hostelu, ale je tak pomaly, ze devadesatkovy internet pres pevnou linku proti nemu lital jak namydleny blesk. Osmy dil byl kazdopadne skvely. Nasledovaly po nem divoke sny Maxipsa Fika.
Žádné komentáře:
Okomentovat