El Nido jsme opustili vcera v klasickem velkem autobuse, ktery mel misto zadniho skla bakelit pridelany nekolikacentimetrovou vrstvou lepenky. Na silnicich tu jezdi nejruznejsi stare vehikly, novejsi typy aut jsou rozhodne v mensine. Netroufame si vsak na stopa, protoze hustota dopravy nam prijde velice slaba. Na delsi streky jezdi jen autobusy a minivany, osobni auta se takrka nedaji zahlednout. Trvalo by nam veky se presunout, ackoliv po pobrezni palawanske 'highway' by to byl rozhodne nezapomenutelny zazitek.
Na trase PP - El Nido, dlouhe 227 kilometru, najdete jen dve vetsi mesta - 'Tay-Tay' a 'Roxas'. Mezi nimi se rozkladaji jen nekonecne dalavy ryzovych a jinych poli, palmovych plantazi a dzungle. Obcas minete k silnici nalepenou ves o nekolika chalupach a z krajiny casto vykujuji bambusove chyse, ale prelidnenost Filipin tu moc znat neni. Spis se divite, jak muzou lide zit uprostred niceho. Na silnici se stridaji asfalt, panely evokujici ceskou D1 a hlina.
V cervnu na Filipinach zacina obdobi destu a s nim i sezona tajfunu. Na ceste mezi El Nidem a PP nas dest potkal mnohokrat. Skrz plactive sklo autobusu jsem pozorovala, jak zelenou chvilemi prebiji hneda. Prudky tropicky lijak vytvoril rybniky, kde jen to slo. Louze kalne vody zalevaly dvorky bambusovych chatrci a u nekterych z nich sahaly az do sednice. Krajina se promenila v ponury apokalypticky vodni svet. Staveni se zdala jeste ubozejsi a chudsi. Zivot se vsak nezastavil. Kluci neunavne hrali basketbal za nejvetsiho slejvaku a nezdalo se, ze by jim nejak zvlast vadil dest, ani fakt, ze jejich placek se promenil v jezero.
Prelet s 'Cebu Pacific Airlines' z PP do Cebu byl proti tomu nuda, ackoliv do cilove destinace jsme dorazili o ctyricet minut drive, nez bylo naplanovano, coz se mi jeste nestalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat