Bohol se pry da stihnout za jeden den a asi je to pravda, ale my jako obvykle stravili na miste, kde turisti zustanou dve hodiny, dva dny.
Carmen je nudle v dzungli palem, ktera se tahne podel silnice a jak uz jsem psala, neni tam nic moc k videni krome katedraly, ktera je ponicena zemetresenim (z rozmlacenyho kostela...). Filipinci z nas ale jako obvykle maji halo a nas hrozne bavi chodit na mista, kam by beloch nevkrocil.
Videt Chocolate Hills je povinnost kazdeho navstevnika Boholu. Na padesati ctverecnich kilometrech je rozeseto udajne 1260 kopcu vysokych v prumeru 30 - 60 metru. Jsou porostle travou, ktera v obdobi sucha kvuli nedostatku vody zhnedne. Odtud nazev inspirovany cokoladou.
Wikitravel tentokrat kecala, kopce se nachazely mnohem bliz, nez jsme si mysleli, takze jsme preplatili tricyklare, ale nebyla to nijak horentni suma a aspon dostane doma od zeny pochvalu, ze prinesl par susni navic. Wiki lhala i o ture. Docetli jsme se, ze v okoli Chocolate Hills je mozne podnikat tracky, ale zadnych jsme se nedopatrali. Slo jen o misto s vyhlidkou zpoplatnene 50 peso.
Zpet do Carmen jsme dosli pesky a dosytosti si uzili filipinskych panoramat. Minuli jsme vesnici 'La Paz'. Nedaleko je take 'Sevilla'.
Posledni dny nas pronasleduje uprsene pocasi, obdobi destu potvrdilo svou existenci. Dest jako by dodaval vsemu melancholicky smrnc. Poridila jsem si na trhu epesni destnicek a myslim, ze se jeste bude hodit.
Žádné komentáře:
Okomentovat