Posledni den v horach jsme posnidali v hotelu, kde jsme zevlovali az do odpoledne. Smrkala jsem jak tuberak a netouzila po nicem jinem nez zustat v posteli.
V Querencii nam nabidli (proste nejlepsi personal na Filipinach), ze muzeme klidne setrvat az do vecera. Bylo vsak nutne naposledy projit vsechny obchody se suvenyry, naposledy se zastavit v Cafe na pul cesty a proste dat mestu sbohem.
Kdyz prisel cas vydat se na autobus, strhl se samozrejme obri slejvak. Zakon schvalnosti se nas stale drzi jako kliste.
Žádné komentáře:
Okomentovat