V ZOO

Rano jsme vypadli z vlaku celi rozlamani. Myslim, ze jsme slusne potrenovali na dreveny polstar a prycnu, jez nas cekaji na meditaci. Chvili jsme jeste zevlovali na nadrazi. Vsichni se nas vyptavali, kam mame namireno a Adam zjistil, ze medikace nezabira a je stale na desitce. Chudak.

Pred osmou rano jeste Chayia neotevrela sve prihradky s obchody, ale kavu a caj jsme objevili. Pani nam k nim prinesla koblihove aplikace a opet chutnaly vyborne.

Zbyvala posledni vec a to koupit Adamovi zabky. Na poprve jsme narazili na batovskou znacku a Adamovi se zaby natolik zalibily, ze je hned vzal. Smala jsem se, ze jen Rezek jede do Asie, aby si tam koupil Batu.

V Suan Mokkh nas s Adamem ihned separovali, ja se nastehovala do jednopokojicku v zenskem kridle a Adam do muzskeho ctrnactiluzaku. V me komnate nechybel dreveny polstar. Doufam, ze do klastera propasuju svuj.

Zbytek skupiny dorazil vecer. Panove se hned pustili do sdileni prujmovych historek, takze jsme obratily oci v sloup. Veru prestala desitka z Chaung Ta teprve vcera a take o tom hodiny nemluvi.

Jinak dnes to byl rozhodne zviratkovy den. V Chayia primo na ulici jsme potkali pana, co vedl na provaze sloni mlade a take pana, co mel na kole opici. V me docasne cele mam obrovskeho gekona s blyskavyma ocima a ve sprse visi netopyri. Nejaky dve slecny typu slepice je tam pulhodiny resily a kdyz videli, ze jsem nakracela primo do 'netopyri sprchy', vypadaly podesene. Pritom slo jen o dva drobne kusy. Jedine, ceho jsem se bala, bylo, abych je nevzbudila.

Timto se loucim. S davem dalsich osvicenichtivych turistu a cestovatelu zitra rano v 7 opustime prechodovou zonu a vydame se do bitvy. Dalsi zpravy cekejte az za 11 dni.

Plonkovy den vol.2

Asi v pul pate rano jsme dorazili na Severni nadrazi - Mo Chit II. Trochu jsem se obavala, ze Adam neprezije. Sice uz znovu nezvracel, ale byl stale na desitce.

Vymysleli jsme tedy zachranny plan. Nadrazi je kousek od Chatuchak Park, onoho parku s obrimi trhy, takze varianta byla zanechat vyspavat Adama na travniku, jit se zabavit na trhy a navecer vyrazit na nadrazi Hualamphong a koupit listky na nocni vlak do Chaiy.

Tesne po prijezdu do Bangkoku vsak zacalo nehoraznym zpusobem chcat. Obri prutrz mracen uveznila na nadrazi nejen nas, ale i Thajce. Vymysleli jsme, kde se pres den zabavime. Pred devatou vsak nastesti prestalo, takze jsem zamavala malemu klukovi, co mi posledni pulhodinu poustel za hlavou bubliny a vyrazili jsme.

Chatuchak nebyl uplne za rohem a Adam vypadal tak zrizene, ze jsem si chvilemi myslela, ze to nedojde. Nakonec nam spravnou cestu poradila dvojice Thajec - Brit a Adam se zhroutil na betone u jezirka.

Dala jsem si super jidlo, koupila stan a byla opet unesena, co vsechno se tu necha koupit. Po akvaristicke ulicce jsem objevila zelvarnu a take stanek, kde se nechali poridit zivi cervi. Na smazene o kus vedle jsem si porad jeste netroufla.

Pozdeji jsem se vratila na stanoviste a take si schrupla. Probudil me Adam s tim, ze zacalo prset. Byl to moc dobry slofik, takze jsem ho malem servala, proc me budi, jak se mi to obcas stava, kdyz jsem rozespala.

Na nadrazi jsme zjistili nemilou vec. Volno bylo pouze ve 3. tride. Puvodne jsme chteli 2., kde jsou luzkove vozy, ale bohuzel. Sice jsme meli velice intenzivni zazitek z jizdy, vsichni se starali (ve 3. tride bylo 90% Thajcu), kam jedeme a sympaticka Thajka prislibila, ze nam rekne, kdy vystoupit, usetrili jsme, 3. trida stala 251 bathu, ale nebylo to nic pro vorezavatka. Ja se nejak poskladala i na ctyrce, kde s nami sedela Thajka podobna Indiance a dalsi Thajec. Beru to jako dalsi zazitek (stara Thajka spici na novinach pod sedackami), ale Adam to tak optimisticky nevidel.

Plonkovy den

Rano nastaly komplikace. U Adama a Dawa se objevila desitka. Oba vsak tvrdili, ze odjet v pohode muzou, ackoliv Dawe uz u hranic shanel zachod.

Podle planu jsme se za carou rozdelili. Davovi, Nelle a Veru dochazeji penize, a tak se rozhodli do 'Surat Thani' (nejblizsi vetsi mesto od klastera Suan Mokkh) stopovat.

Pro moji stoparskou dusi to znamenalo dalsi vyzvu, a tak jsme to s Adamem zkusili tez. Z hranic nas rychle svezl kluk s celou svou rodinou do nejblizsiho 'Mae Sot', ovsem tam jsme uvizli. Potvrdilo se, ze v Thajsku stop neznaji. Celkem casto nekdo zastavoval a chtel nas odvezt na autobusove nadrazi. Zatvrzele jsme odmitali, az zastavili tri kluci a ackoliv nemluvili anglicky, tvrdili, ze jedou do nejblizsiho vetsiho mesta 'Tak'. Pekne nas vypekli, protoze nas dovezli na autobusove nadrazi. Nezbylo, nez jim podekovat.

Zastesklo se mi po Barme. Thajci mi prisli zachmureni a susi. Nikdo netroubil, nepokrikoval na nas hello a v obchode se zarazili, kdyz jsme na ne automaticky spustili 'mengelava'. Barmanci by se tomu smali. Navic zadna longyi. Tvare pomalovane tanakou jsem zahledla jen sporadicky. Na silnicich je trapne ticho.

Rozhodli jsme se pokracovat busem a za necelych 80 bathu jsme odjeli marsutkou do 'Tak'. Byla jsem ze stopu zklamana. Prislo mi, ze to nema smysl, ale mozna jsme jen meli byt trpelivi.

V Tak se Adamovi pritizilo, ale presto jsme zakoupili listky na nocni bus 2. tridy do Bangkoku. Stravili jsme par neutesenych hodin na nadrazi. Ja byla demotivovana ze stopu a Adam utracel bathy za zachod. V deset vecer jsme vyrazili smer Bangkok, doufajici v lepsi zitrky.

Plac pro Barmu

Posledni den v Hpa-Anu jsme zahajili skvelou snidani. Kluci objevili uprostred trhu malou spelunku s plastovymi seslickami, kde podavali thajsky caj a ruzne homemade pecivo. Delikatesa. Pobavila Barmanka, ktera zacala parodovat vojenskou prehlidku, ktera zrovna bezela v televizi. Dnes se totiz v Barme slavi Den ozbrojenych sil.

Damska cast vypravy poridila dalsi longyi, tentokrat mistni kroj - kayinsky vzor. Stala se z toho longyi manie. V mistni trznici mely neuveritelne mnozstvi vzoru a barev v cene 3000 ci 3500 kyatu za kus a to proste nelze nekoupit. Na pokoji jsme vsak sokovane zjistily, ze tri krosny skryvaji silenych 17 longyi!

V hostelu jsme potkali extravagantni Americanku s pritelem, kteri nam vypraveli, ze miri do Thajska pres nejjiznejsi hranicni prechod, ktery je otevreny teprve tri mesice. Poradne nas nahlodala a zahajili jsme research. Bohuzel jsme museli konstatovat, ze zmena planu, ac uzasne spontanni a lakava, neni mozna. Kdybychom meli cas a nechvatali do Thajska na meditaci, urcite bychom to zkusili, ale takhle nemuzeme riskovat, ze se nekde sekneme a to bychom se na neprozkoumane ceste sekli urcite. Na jihu jsou neposkvrnene ostrovy, ktere si vlada prisne strezi a na nez se da dostat jen s predrazenymi zajezdy, nebo si muzete najmout morske cikany, aby vas na zapovezene ostrovy dopravili.

Do 'Myawaddy' jsme se dostali taxikem, usmlouvali jsme to na 7000 kyatu za osobu, vic to neslo. Vezla nas droboucka Barmanka, ktera ridila pekne zostra, ackoliv za volantem nebyla temer videt.

Na posledni barmanske staci jsme si s Dawem poridili nove ucesy. Dawe vypada, jako by odjizdel do Vietnamu a z mych jemnych svetlych vlasu se kadernici zamotala hlava natolik, ze mam jednu stranu kratsi nez druhou. Ale cena $1 a $2, no, nekupte to. Nastesti me neceka volba miss, ale jen cesta do Thajska.

Myawaddy uz smrdelo Thajskem. Objevili jsme supermarket, kde se platilo v bathech.

Ubytko za $7 na hlavu sice vypadalo zvenku celkem luxusne, ale uvnitr nas cekaly pokoje, kde se krome vymeny povleceni (a ani tim jsme si nebyli jisti) neuklizelo od 2. Svetove valky.

Smutek ze zitrejsiho odjezdu z Barmy trochu rozptylil vychlazeny Myanmar. Tahle zeme mi bude chybet. Hlavne vecne usmevavi Barmanci. Ackoliv mnohdy nemaji temer nic a tvrde drou, usmev na tvari jim nezamrzl. Bylo zajimave se pohybovat v zemi, ktera jeste neni zasazena globalizaci. Nejsou tu KFC a Subways, temer vse se kupuje na trzich a vetsina obyvatel stale pracuje v zemedelstvi. Do vesnic casto neni zavedena elektrina a o kanalizaci tam neslyseli. Silnice bez dopravniho znaceni brazdi predpotopni motorky a klaksony rvou o sto sest. Jeste sem nedosla unifikovanost a stereotyp. Zatim. Jestli se Barma po podzimnich volbach znovu neuzavre svetu, dve ste let rozdilu se zacne rychle stirat. Barmanci vymeni longyi za dziny a HDP poroste. Barmanci si zlepsi zivotni uroven, ale divoka skromna krasa tehle zeme zmizi. Bude to jen dalsi dovolenkova destinace s libivymi panoramaty. Porad krasna, ale uz ne sverazna.

Co nas ceka

Dnes stravime posledni hodiny v Hpa-Anu a vyrazime smerem thajske hranice, ktere bychom chteli prekrocit zitra rano. Od toho momentu nam zacinaji odpocitavat patnactidenni thajska viza, ve kterych musime stihnout dorazit do budhistickeho chramu 'Suan Mokkh' kousek od mestecka 'Chaiya', kde, doufame, 31.3. nastoupime na desetidenni budhisticky retreat. Vyzkousime si zivot podle mnisskeho radu. Budeme celou dobu mlcet, vstavat ve ctyri rano, cvicit jogu, meditovat, jist dvakrat denne... Proste jak by rekl muj byvaly tridni, pujdeme do sebe.

Hned po retreatu budeme muset utikat z Thajska, protoze nam budou koncit viza a za kazdy den navic v zemi bychom museli platit thajske vlade 500 bathu. Je to debilni system. Kdyz do Thajska priletite, dostavate mesicni viza, jestlize vsak prijizdite po zemi, odmeni vas pouze patnacti dny.

Jeskynari

Hpa-An a okoli. Zatim jen fotky.

Kolik Barmancu se vejde do autobusu?

Stacil den v klidovem rezimu a 'kralovny hoven', jak nas prekrtil Adam, se daly dohromady. Tedy krome Verci, jejiz streva i vcera tvrdosijne produkovala desitku. Nechaly jsme ji tedy s Nellou pod moskytierou a vyrazily naposledy na plaz.

Vody Bengalskeho zalivu byly klidne, takze jsem si s gustem zaplavala. Ke slunecnikum prisla delegace mistnich a zacala nam vysvetlovat, ze kdyz pouzivame lehatka, predpoklada se, ze si vedle v kramku dame obed. Slibila jsem, ze prijdeme pozdeji na orech. Nebude trvat dlouho a dojde jim, ze slunecniky musi zpoplatnit, jinak na lakome Evropany nevyzraji.

Jeste vecer jsme vyrovnaly hotelovy ucet. Sest noci nas vyslo na necelych $42 za jednu. Nakukaly jsme totiz recepcni, ze jsme domluveni s sefikem na priplatku $5 za treti osobu, ackoliv to melo byt $7.

Nella s Veru uz se nemohly dockat, az rano vypadneme 'z pavouci nory', ale me se nechtelo. Cim dele jsem na ceste, tim vice si uzivam zustavat delsi dobu na jednom miste.

Rano na nas u snidane cekaly svedske stoly - novinka, kterou v Garden Hill zavedli teprve predevcirem. Zrovna v den, kdy se Dawe odhlasil. Chtel usetrit, a tak spal posledni den na plazi. Vzhledem k tomu, ze Dawe je porad hladovy a dokaze sporadat neuveritelne porce, samoobsluzne snidane by pro nej byly pozehnani. Ne vsak pro hotel. Kdyby sefik videl, kolik toho jeden clovek dokaze sporadat, okamzite by se vratil ke staremu systemu.

V pul desate jsme na motorkach opustily Garden Hill a za chvili uz nam Chaung Ta lezela za zady. Projizdeli jsme uzouckymi serpentinami vinoucimi se dzungli, mijeli bambusove chyse na murich nozkach a silnice se pomalu rozsirovala az jsme si to po rovine hnali na Rangun.

Zastavili jsme u nechutne zradelny, jenz byla zanesena odpadky. Starsi Italka z Turina, spolecne se kterou jsme byli jedinymi belochy v autobuse, poznamenala, ze to tam vypadalo hur nez v Indii. Susene banany jsme si ale koupily.

Ridici autobusu prekvapili a pochopili nase vysvetlovani, ze potrebujeme vyhodit na ceste na hlavni autobusove nadrazi Aung Mingalar. Zastavili nam nekde v centru Rangunu, odkud jsme si vzali za $5 taxika na nadrazi. Prodiraki jsme se tam silenou zacpou. Narazili jsme na silnicni prodejce, kteri obchazi stojici auta a vetsinou nabizi zakladni sortiment - vodu, cigarety a betel.

Na Aung Mingalar byl jako obvykle sileny mumraj. Pasazeri se mixovali se stankari a nahaneci, dopravni kancelare v pasazich domu ukryvali cestujici s velkymi zoky, v jednom miste mezi autobusy dokonce typci cutali obdobu nohejbalu. Do toho prach, smog, troubeni a rev. Asijska klasika jak vystrizena.

Nelle pred par dny odesel jeji i-phone do vecnych lovist a tak jsme hledali nahradu. Za $55 jsme nakonec poridili fejkovy samsung, ktery pozitivne predcil Nellina ocekavani jak vykonem, tak cenou.

Vetsina autobusu smer 'Hpa-An' byla vyprodana. Nezbylo nez smlouvat s lisackym prodejcem, chtel $8/osobu. Ukecali jsme to na $7, ale vedeli jsem, ze mistni by jel maximalne za $4.

Nocni cesta autobusem Rangun - Hpa-An byla zatim nejpekelnejsi, kterou jsme zazily. Chytily jsme mista hned vepredu pred urvanou televizi, jez nonstop promitala nejhorsi ukriceny odpad, jaky si lze predstavit (zjistily jsme, ze betel se zvyka i v televizi), autobusak vzal asi padesat lidi na sesle do ulicky a ja navic vyfasovala misto vedle pani s ditetem, ktera trochu smrdela stejne jako klimatizace, ktera cas od casu chrlila nevonavy oder, a ficela tak ledove, ze jsme busu zacaly rikat lednice, a ke konci mrazak.

Predelaly jsme somalsky vtip: Kolik Barmancu se vejde do barmanskeho autobusu? Vsichni. Jsem sice vyhlaseny spac, ale tyhle podminky jsem nedavala ani ja. Televizni prujem rval s takovou intenzitou, ze ho docela neucpala ani mp3, ani spunty. Myslim, ze v pekle vysilaji barmske zabavni show porad.

Otesanci vol.3

Cim se zivime v Barme.

Marodka

Stupnice od 1 do 10 se da pouzit k mnoha vecem. Muzete obodovat film, zjistit silu zemetreseni, urcit horolezeckou obtiznost ci zmerit tvrdost horniny. My s jeji pomoci bodujeme hustotu stolice. Jednicku (kamenne bobky po zacpe), ani desitku (hneda voda) nechcete. Zatim to byla ohromna zabava, ovsem dnes doslo na nejhorsi. Nella mela drobne problemy uz v sobotu a me v noci ze soboty na nedeli prohnal prujem takove sily, ze jsem malem nestihla dobehnout na onu mistnost. Nella letela hned nekolikrat a dokonce zvracela.

Snidane potvrdila nejhorsi obavy a to desitku u nas dvou. Veru se drzela, ale pozdeji se desitkova diagnoza potvrdila i u ni. Kluci nic.

Navic jsme samozrejme nezjistili, kde se zahadny moribundus vzal. Nejpravdepodobnejsi nam pripadala voda, kterou jsme koupili v hotelu, ale tu pili i kluci. Jedine jidlo, ktere si dala pouze ta neznejsi cast vypravy, byly sladke smazene placky 'bu', ale Nella mela problemy uz pred nimi.

Cely den jsme tedy prospaly pod moskytierou a poslouchali, jak nad nami stebeta nas domaci gekon. Gekoni vydavaji zvuky jako ptaci. V zaveru dne jsme holkam pustila serial 'Transparent' a chybelo malo a vubec se neslo spat.

Snad si situace v nasich strevech brzy uklidni a my budeme moci odjet.

Challenge

Nase liduprazdna plaz je sice bezva, ale stejne jsme se rozhodli zmenit destinaci a vyrazit na 'Aung Mingalar Island', ktery je snadno dostupny lodi za 1000 kyatu.

Vydali jsme se na druhou stranu od resortu pres plaz, kde se rekreuji domorodci a jen cesta po plazi byla zazitek. Barmanci se koupou obleceni, protoze budhismus jim nedovoluje se odhalovat. Do more si troufnou nejdal na pet metru. Plavani, stejne jako chozeni (Barmanci se premistuji zasadne na motorkach) zde neni oblibenou kratochvili. Misto plavacich lehatek a kruhu frci cerne duse z pneumatik. Barmanky nosi na hlavach obri taci s grilovanymi krevetami, rybami, chobotnickami a jinou morskou haveti. Vyjimkou nejsou ani Barmanky s celymi malymi stolecky na hlavach, na kterych maji soupravy nadobi s obcerstvenim. Uchvatny mumraj.

Loudali jsme se po plazi jako jedini belosi siroko daleko a pripadali si jako exoti. Uz jsme si zvykli, ze Barmanci nas zdravi, mavaji a ruznymi zpusoby projevuji svuj zajem, pripadne se nam smeji (a to nejenom kdyz si zavazujeme longyi), ale tohle byl extrem. Pozorovala nas cela plaz. Stejne jako jsme my nenapadne porizovali fotky Barmancu, Barmanci se snazili dokumentovat skupinku belochu. Particka nekolika kluku zatouzila po spolecnych fotkach a myslim, ze jich v ruznych kombinacich museli nastrilet padesat.

U ostrova jsme zjistili, ze se bychom k nemu mohli snadno doplavat. Ne, ze bychom si kvuli 1000 kyatum nechali vrtat koleno, slo spise o vyzvu a srandu. Navic za par let tu bude betonove pristaviste se znackami zakaz koupani. Svekli jsme se do plavek, predali veci Veru, zaplatili ji prevoznika a k udivu vsech Barmancu kolem se vydali na druhy breh. Trochu jsme podcenili proud, ale na druhy breh jsme se dostali bez problemu. Pozdeji jsme se od Irky od nas z resortu, se kterou jsme se dali do reci v pristavisti, dozvedeli, ze Barmanci si nas fotili a dokonce nataceli na video. Z Davidova motylka museli byt paf.

Na ostrove nas cekaly palmy a mala rybarska osada. Pod nohama se nam hemzili krabi postevnici (vzdycky potvory obsadi ty nejhezci musle). Bohuzel jsme take zjistili, ze Barmanci drancuji nadherne koraly v okoli, aby je pak prodavali turistum. Barma nedisponuje temer zadnymi ekologickymi zakony. Nejen likvidace koralu, ale i destnych lesu pokracuje rychlym tempem. Jen 1% uzemi v Barme je chraneno. Napriklad kolem naseho resortu byl pry jeste loni les. Ted uz je velka cast vykacena a pry se pocita s umelou vystavbou noveho mesta, takze tu vyroste barmanske Bibione. Smutne.

Zpatecni cesta na pevninu byla o poznani snazsi. Odliv znacne zmensil vzdalenost, kterou bylo treba prekonat a proud ustal. I tak nas ale cekal uvitaci vybor Barmancu, kteri evidentne nechapali, ze je neco takoveho mozne.

Z plaze jsme se vydali na trh. Poridily jsme si s Veru nove slunecni bryle a zabky.

Domaci mazlicci

V bungalovu za $15 mame spoustu zviratek. Venku po stenach lezou malicci gekoni, nedavno jsme pozorovali nadherneho chameleona, videli jsme kudlanku, strasilky a zaby, obcas se ukazou mravenci, ale nejcastejsimi hosty jsou pavouci. Vercu s Adamem chyta amok, Nella take neni rada a ja a Dave jsme likvidatori. Kontrolujeme zavesy a zdi, koukame pod postele, kontrolujeme koupelny a zachod, protrepavame moskytieru. Prvni pavouk, ktereho jsme vynesli z naseho holciciho pokoje byl opravdu kousek. Odchytili jsme ho do odpadkoveho kose, protoze jinam se nevesel. Jak Dave trefne poznamenal, byl ho plny kos. Dalsi johany uz takovych kvalit nedosahovaly, ackoliv vcerejsi velikosti roztazene dlane vypadal, jako kdyz ma obrovska kukadla. Dnes se prestehoval ven nad dvere a Verca s Adamem trenovali, jestli pod nim prejdou. Tedy spis probehnou. Jsem zvedava, kdo jeste prijde na navstevu.

Barmska riviera

Hned za resortem mame prvni plaz. Neni spatna, ale Barmanci ji vyuzivaji jako silnici, takze zadny slagr. Kdyz si ovsem trochu zajdete, dojdete do senzacniho temer liduprazdneho zalivu lemovaneho kokosovymi palmami, se skalisky cnicimi z vody a malymi zlatymi pagodami na obou koncich. Je tu sedm slunecniku s lehatky a vzdycky je nejaky volny.

U domorodcu v male chysi si muzete koupit kokosove orechy za 500 kyatu. Slecna s macetou vam do nich obratne vyseka diru (naramna podivana) a po vypiti mleka vam je naporcuje na tretiny, abyste si mohli vyjist duzinu. Delikatesa za smesny peniz.

Myslim, ze tu nejakou dobu zustaneme.

Punk's not dead

V pul seste rano jsme vystoupili v Rangunu. Rev, smog, jecici pistalky, kterymi se naviguji nadrazaci. Jsou to soky, kdyz clovek s ospalky v ocich, probuzeny jen napul, vystoupi z nocniho autobusu primo doprostred buracejiciho nadrazi a chumlu nahanecu. Nejdoternejsim z nich mate chut nafackovat a ocenujete ty, kterym staci rict ne jen jednou. Jestlize trhovci umi anglicky vetsinou jenom cislovky a 'very beautiful', taxikari si vystaci s 'where you go?' a 'follow me'. Cislovky znaji schvalne jen ty velke.

Mise na autobusaku vypadala nejdriv marne. V kancelarich dopravnich spolecnosti ukazovali jednim, ci druhym smerem a taxikari se nas snazili nalakat na 'follow me'. Nakonec jsme u kluka mluviciho aspon trochu anglicky zjistili, ze musime na jiny autobusak a ze taxi by melo stat cca $6.

Zatimco se vyprava pokousela setrast skupinku nahanecu a taxikaru, mne se bokem povedlo usmlouvat jedno tago na $6. Za chvili se mi to snad zacne libit.

A jelo se. Na druhem autobusaku, ke kteremu jsme se prosekavali pres cele mesto, nas cekaly spatne zpravy. Kvuli zpozdeni nocniho busu nam ujel jediny primy spoj na 'Chaung Tha Beach'. Mohli jsme tedy vzit bus do 'Pathein' a doufat, ze tam chytneme neco navazujiciho, ci ukecame nejake tago, nebo cekat a cekat. Rozhodli jsme se pro prvni variantu a za dalsich $10 koupili listek.

Bus byl poradny kostitras a stewardovi jsme rikali 'bachar'. Zastavka na curani byla pro otrlejsi, ale zvladli jsme to.

V Patheinu se opakoval stejny scenar. Autobus nas opet vyhodil mimo autobusak, takze nas pro zmenu cekalo zjistovani trasy a ceny a dohadovani s taxikarem. Mistni by jel za 300 susni, my to ukecali na 400 za osobu.

Na poslednim dnesnim autobusaku (zadny naznak terminalu, bus stal proste v ulici u jednoho z domu) jsme dojednali cenu $3, ovsem na plastovych seslich v ulicce. Punk.

Autobus odjizdel ve dve, takze jsme jeste stihli smazenou ryzi pres ulici. Mysleli jsme, ze zadny zachod uz nas nemuze prekvapit, ovsem zde to byl masakr. Vrchni nas poslal skrz prujezd na dvorecek, kde jsme zastihli holcicku pricupnutou uprostred pesiny a Barmanku na odchodu. Dvur byl zavaleny odpadky, nad kterymi vlalo vyprane pradlo. Kadibudky vypadaly hrozive, takze jsme po barmanskem vzoru curali na dvorku.

Jizda autobusem vsak byla naprosto genialni, ackoliv nic pro slabsi povahy. Pet belochu na pristavcich v autobuse plnem cmoudu. A to jsme to jeste chytli dobre, protoze nekteri Barmanci cestovali na strese. Sympaticka slecna galantne nabidla Davovi misto vedle sebe (jedine v autobuse), ale po dvou minutach jizdy se ukazalo, ze misto uz je rezervovane pro nekoho jineho. Nez jsme stihli vymyslet, jak se smrskneme, aby mohl projit, vlezl do autobusu oknem primo na sve misto. Ja bavila okoli svym usinanim a hlavne tim, ze jsem se vzdycky v padu na Dava stihla probrat. Proste jako nakopnuti v Pocatku.

Obcas jsme zastavovali v malych vesnickach, kde se kolem autobusu vzdycky shlukli trhovci a halasnym povykovanim zacali nabizet obcerstveni a prostrkavat ho okynky. Veru mela vyhled na pani, ktera mela ve vlasech paratka. Po svacine si jedno pekne vyndala, vystourala, co potrebovala a vratila ho zpatky. 

V Chaung Tha jsme potrebovali vyzjistit cestu do naseho resortu 'Garden Hill. Meli jsme vsak kliku a hned narazili na nahanece. Predbezne jsme dohodli cenu a kazdy z nas nafasoval osobniho sofera s motorkou. Muj byl nejrychlejsi.

V resortu Nella tvrde vyjednavala s tamejsim sefikem. Problem byl v tom, ze mel posledni volny bungalov za $15 a na luxusnejsi za $25 z vlastni koupelnou a lednici nam nechtel slevit, neoblomne pozadoval $7 za osobu navic. Nakonec se povedlo stahnout pouze lepsi bungalov na celkovych $30. Dalsi den se prestehujeme do levnejsiho.

Cely rezort je velice prijemny. Na plaz je to pet minut a slysime priboj. Bungalovy jsou schovane v porostu bananovniku a jeden z mistnich kluku pro vsechno vypada jako z Grandhotel Budapest, jen ten dokresleny knir mu chybi.

Vecer holky zustaly doma a ja se s Adamem a Davem vydala na pruzkum do  mestecka. Jidlo v Garden Hill je prece jen o neco drazsi, nez jsme ochotni kousnout.

Verce a mne po ceste brutalne otekly nohy. Zrejme kombinace vedra a silenych busu. Pohorky bych rozhodne neobula. Uplne mi zmizely kotniky. Jsme holt staresiny vypravy.

Do mestecka jsme dosli asi za pul hodiny. Po ceste jsme fascinovane pozorovali svitici plankton. Na jedine dlouhe ulici nas cekali male stanky s kdecim. Objevili jsme bezva vyvarovnu (cmoudi, plastove zidlicky, kose zaplivane od betelu a televize), toceny Myanmar (tretinka) za 600 kyatu a kluci poridili take rum, protoze v resortu jsme potkali skupinku Cechu z Baganu a take Moniku, kamaradku Nelly a Veru, ktera pracuje v Rangunu pro Clovela v tisni a v resortu travi dovolenou se svym prilelem, ktery ma momentalne evropske vylucovaci potize, udajne z chickenburgeru, jenz pozrel v resortu.

Znovu se ukazuje, ze svet je maly.

Byt tak pilotem balonu

Jeste dlouho pred svitanim nas ze sladkeho spanku vyrusili hujeri se stativy. Neomalene nam slapali po nafukovackach, takze jsme se z postylek vyhrnuli driv, nez jsme planovali a slezli do predposledniho patra. V poslednim to fakt neslo, zacinalo se podobat fronte na Cimrmany.

Pak uz jsme se jen kochali kouzelnymi panoramaty vychodu slunce. Ptaci cimcarali a jejich zpev se nesl tichem tisice chramu. Den teprve rozlepil vicka. Turovani motorek, troubeni, krik trhovcu, to vsechno melo teprve prijit. Genius loci se dal krajet.

Kus od nas se navic zacaly vzdouvat horkovzdusne balony. Zablesky ohne z horaku mezi pagodami pusobily magicky. Predstava vyhlidkoveho letu nebyla uplne k zahozeni a co teprve mit full time job jako pilot balonu! Bagan pri vychodu slunce, to se nemuze omrzet.

S Nellou a Vercou jsme na pagode vydrzely az do odpoledne. Dospavaly jsme nocni bojovku a do omrzeni pozorovaly pagodovou plan. Kluci se trhli a vyrazili zpet do ukriceneho mesta.

Pozdeji jsme si stoply auto s tremi Barmanci a nechali se za dolar svezt na mistni bagansky trh. 'Manisithu Market' Opet lahudka pro hladove oci cestovatele. Potkali jsme jednu jedinou turistku. Nechybela masna pod sirym nebem. Jedna z Barmanek nejdrive odhanela mouchy ze svych nasekanych ryb spinavym hadrem, ale kdyz videla, ze jen tak neodejdeme, rezignovala na dobry dojem a nechala mouchy sedet. Kousek od masny nam totiz padl do oka stanek se zeleninou a ovocem a dali jsme si ananas. Myslim, ze jsme byly prvni belosky, ktere bez cavyku popadly male plastove sesle a zakously se do ananasu rybimu a jinemu oderu navzdory.

Bagan se nam dostal pod kuzi. Vecer odjizdime nocni linkou smer Rangun a 'Chaung Tha Beach'. Zradelna s nasimi kluky, kteri uz si nas pamatuji, bude chybet. Adam uz natolik privykl Asii, ze preferuje turecke zachody pred normalnimi, coz bylo jeste pred par dny neco neslychaneho. S Davem vsak maji stale problem s malymi porcemi aneb 'ja jak nemam k obedu knedlik, mam ve dve hodiny zas hlad'.