V pul seste rano jsme vystoupili v Rangunu. Rev, smog, jecici pistalky, kterymi se naviguji nadrazaci. Jsou to soky, kdyz clovek s ospalky v ocich, probuzeny jen napul, vystoupi z nocniho autobusu primo doprostred buracejiciho nadrazi a chumlu nahanecu. Nejdoternejsim z nich mate chut nafackovat a ocenujete ty, kterym staci rict ne jen jednou. Jestlize trhovci umi anglicky vetsinou jenom cislovky a 'very beautiful', taxikari si vystaci s 'where you go?' a 'follow me'. Cislovky znaji schvalne jen ty velke.
Mise na autobusaku vypadala nejdriv marne. V kancelarich dopravnich spolecnosti ukazovali jednim, ci druhym smerem a taxikari se nas snazili nalakat na 'follow me'. Nakonec jsme u kluka mluviciho aspon trochu anglicky zjistili, ze musime na jiny autobusak a ze taxi by melo stat cca $6.
Zatimco se vyprava pokousela setrast skupinku nahanecu a taxikaru, mne se bokem povedlo usmlouvat jedno tago na $6. Za chvili se mi to snad zacne libit.
A jelo se. Na druhem autobusaku, ke kteremu jsme se prosekavali pres cele mesto, nas cekaly spatne zpravy. Kvuli zpozdeni nocniho busu nam ujel jediny primy spoj na 'Chaung Tha Beach'. Mohli jsme tedy vzit bus do 'Pathein' a doufat, ze tam chytneme neco navazujiciho, ci ukecame nejake tago, nebo cekat a cekat. Rozhodli jsme se pro prvni variantu a za dalsich $10 koupili listek.
Bus byl poradny kostitras a stewardovi jsme rikali 'bachar'. Zastavka na curani byla pro otrlejsi, ale zvladli jsme to.
V Patheinu se opakoval stejny scenar. Autobus nas opet vyhodil mimo autobusak, takze nas pro zmenu cekalo zjistovani trasy a ceny a dohadovani s taxikarem. Mistni by jel za 300 susni, my to ukecali na 400 za osobu.
Na poslednim dnesnim autobusaku (zadny naznak terminalu, bus stal proste v ulici u jednoho z domu) jsme dojednali cenu $3, ovsem na plastovych seslich v ulicce. Punk.
Autobus odjizdel ve dve, takze jsme jeste stihli smazenou ryzi pres ulici. Mysleli jsme, ze zadny zachod uz nas nemuze prekvapit, ovsem zde to byl masakr. Vrchni nas poslal skrz prujezd na dvorecek, kde jsme zastihli holcicku pricupnutou uprostred pesiny a Barmanku na odchodu. Dvur byl zavaleny odpadky, nad kterymi vlalo vyprane pradlo. Kadibudky vypadaly hrozive, takze jsme po barmanskem vzoru curali na dvorku.
Jizda autobusem vsak byla naprosto genialni, ackoliv nic pro slabsi povahy. Pet belochu na pristavcich v autobuse plnem cmoudu. A to jsme to jeste chytli dobre, protoze nekteri Barmanci cestovali na strese. Sympaticka slecna galantne nabidla Davovi misto vedle sebe (jedine v autobuse), ale po dvou minutach jizdy se ukazalo, ze misto uz je rezervovane pro nekoho jineho. Nez jsme stihli vymyslet, jak se smrskneme, aby mohl projit, vlezl do autobusu oknem primo na sve misto. Ja bavila okoli svym usinanim a hlavne tim, ze jsem se vzdycky v padu na Dava stihla probrat. Proste jako nakopnuti v Pocatku.
Obcas jsme zastavovali v malych vesnickach, kde se kolem autobusu vzdycky shlukli trhovci a halasnym povykovanim zacali nabizet obcerstveni a prostrkavat ho okynky. Veru mela vyhled na pani, ktera mela ve vlasech paratka. Po svacine si jedno pekne vyndala, vystourala, co potrebovala a vratila ho zpatky.
V Chaung Tha jsme potrebovali vyzjistit cestu do naseho resortu 'Garden Hill. Meli jsme vsak kliku a hned narazili na nahanece. Predbezne jsme dohodli cenu a kazdy z nas nafasoval osobniho sofera s motorkou. Muj byl nejrychlejsi.
V resortu Nella tvrde vyjednavala s tamejsim sefikem. Problem byl v tom, ze mel posledni volny bungalov za $15 a na luxusnejsi za $25 z vlastni koupelnou a lednici nam nechtel slevit, neoblomne pozadoval $7 za osobu navic. Nakonec se povedlo stahnout pouze lepsi bungalov na celkovych $30. Dalsi den se prestehujeme do levnejsiho.
Cely rezort je velice prijemny. Na plaz je to pet minut a slysime priboj. Bungalovy jsou schovane v porostu bananovniku a jeden z mistnich kluku pro vsechno vypada jako z Grandhotel Budapest, jen ten dokresleny knir mu chybi.
Vecer holky zustaly doma a ja se s Adamem a Davem vydala na pruzkum do mestecka. Jidlo v Garden Hill je prece jen o neco drazsi, nez jsme ochotni kousnout.
Verce a mne po ceste brutalne otekly nohy. Zrejme kombinace vedra a silenych busu. Pohorky bych rozhodne neobula. Uplne mi zmizely kotniky. Jsme holt staresiny vypravy.
Do mestecka jsme dosli asi za pul hodiny. Po ceste jsme fascinovane pozorovali svitici plankton. Na jedine dlouhe ulici nas cekali male stanky s kdecim. Objevili jsme bezva vyvarovnu (cmoudi, plastove zidlicky, kose zaplivane od betelu a televize), toceny Myanmar (tretinka) za 600 kyatu a kluci poridili take rum, protoze v resortu jsme potkali skupinku Cechu z Baganu a take Moniku, kamaradku Nelly a Veru, ktera pracuje v Rangunu pro Clovela v tisni a v resortu travi dovolenou se svym prilelem, ktery ma momentalne evropske vylucovaci potize, udajne z chickenburgeru, jenz pozrel v resortu.
Znovu se ukazuje, ze svet je maly.
Žádné komentáře:
Okomentovat