Brana do Thajska

Trochu me zblbnul jetlag, a tak jsem se probudila v nasi kobce (nas utulny pokojik splnuje vsechny parametry nejlevnejsio ubytovani - zadna okna, koupelna a zachod na chodbe a pekelne dusno, ale mame vetrak, gauc a dokonce zrcadlo) dlouho pred Adamem. Bavila jsem se tim, jak se budi svym chrapanim a opetovne usina a ackoliv uz bylo po budiku, nechala jsem ho spat. V letadle si narozdil ode me neschrupl a navic ho zmohla 'Cerna smrt' (zapujcena krosna od doktorky).

Az pred polednem jsme tedy vyrazili na toulky po Bangkoku, ktery je udajne nejnavstevovanejsim mestem na svete hned po Parizi a Londyne. Lezi v delte reky 'Cao-Praja', ktera funguje jako jako dopravni tepna. Pluje po ni bezpocet privozu a lod jako mhd, to chcete. Kousek od zastavky 'Oriental' (naproti pres reku se nachazi stejnojmenny hotel, nekolikrat vyhlaseny nejlepsim hotelem sveta) jsme si dali prvni stankove jidlo. Samozrejme kdyz uz maji stanky nejake popisky, pak jedine v thajstine (pismo mi pripomina gruzinskou hatmatilku), ale nakonec jsme vyjednali ryzi se zeleninou, vajickem a krevetami pro Adama (krevety ho pozdeji protahly) a me pani Thajka naslibovala kure, ale nakonec v ni zadne nebylo. Podvod. Za 45 bathu ale super obed.

V systemu lodni dopravy na Orientalu jsme se prilis neorientovali, vedeli jsme vsak, ze potrebujeme chytit lod s oranzovou vlajeckou (odlisna barva vlajky znamena jinou linku a jinou cenu), coz se nakonec povedlo. Malicke kolozube Thajce s odstavajicima usima jsme zaplatili 15 bathu na hlavu a uz jsme si to svisteli kalnymi vodami Cao Praja. Mijeli jsme vyskove budovy, chramy, vachrlate domky na kulech a hlavne spoustu dalsich plavidel. Male spicate lodky fungujici jako vodni taxi, tluste ponorne tankery obrnene pneumatikami, pripominajici lod, tank, ponorku a pasovce v jednom, a dalsi. Vune vody se misila se smradem spaleneho benzinu a na zadni plosine bohorovne postavali dva oranzovi mnisi a starsi z nich delal smartphonove fotky. Byla jsem naprosto nadsena.

V Bangkoku se udajne nachazi na pet set chramu, nejaky tedy bylo treba navstivit. My zvolili 'Wat Pho' (jasny favorit - Chram vietnamske polivky?!), jehoz hlavni atrakci je lezici Budha (46 metru dlouhy a 15 metru vysoky). Neni to ale Budha lezici spici, ale Budha umirajici, lezici v pozici, kdy dosahl nirvany.

Muj prvni budhisticky chram byl uzasny! Spicaty, barevny, zivy, s bezpoctem zlatych budhu a strasidelne pusobicich soch. Vubec se nesnazil pusobit uctyhodne a dramaticky jako krestanske svatostanky.

Po dukladnem pruzkumu chramu jsme se vydali smerem Khao San Road. Mijeli jsme desitky, snad stovky poulicnich stanku se vsim moznym. Ani se to neda vsechno vyjmenovat. Nejneuveritelnejsi tretky, nejruznejsi jidlo, ... Proste mazec.

Buracejici Khao San, nejproflaklejsi ulice v Bangkoku a v Thajsku vubec, byla jeste natriskanejsi, nez jsem si ji predstavovala. Sileny mix Evropy a Asie. Neodolali jsme a v jedne z postrannich ulicek jsme si dali mistni pivo chang (630 ml a 6 voltu). Dost sladke, ale v tropickem pocasi skvele osvezujici.

Pred sestou se setmelo a my zamirili magicky mihotajicimi ulicemi zpet k rece, abychom si chytli lod zpet k Orientalu. Nohy se nam po dvou chanzich trochu pletly, ale dorazit pred sestou, kdy jede posledni oranzovy privoz, jsme zvladli. Lod byla narvana, a tak jsme se po vzoru domorodcu vyhnuli placeni.

Na veceri jsme zasli do malickeho bistra a ja uplne odpadla. Po jidle jsem zacala usinat a tvrdila Adamovi, ze nespim, ale nepamatuju si polovinu cesty domu. Je to vazne trochu strasidelny pocit, kdyz se vam vypina mozek a vy s tim nemuzete nic delat. Ani nevim, ze jsem si cistila zuby a vyndavala cocky. Byl to ale kvalitni prvni den.