Posledni den v Hpa-Anu jsme zahajili skvelou snidani. Kluci objevili uprostred trhu malou spelunku s plastovymi seslickami, kde podavali thajsky caj a ruzne homemade pecivo. Delikatesa. Pobavila Barmanka, ktera zacala parodovat vojenskou prehlidku, ktera zrovna bezela v televizi. Dnes se totiz v Barme slavi Den ozbrojenych sil.
Damska cast vypravy poridila dalsi longyi, tentokrat mistni kroj - kayinsky vzor. Stala se z toho longyi manie. V mistni trznici mely neuveritelne mnozstvi vzoru a barev v cene 3000 ci 3500 kyatu za kus a to proste nelze nekoupit. Na pokoji jsme vsak sokovane zjistily, ze tri krosny skryvaji silenych 17 longyi!
V hostelu jsme potkali extravagantni Americanku s pritelem, kteri nam vypraveli, ze miri do Thajska pres nejjiznejsi hranicni prechod, ktery je otevreny teprve tri mesice. Poradne nas nahlodala a zahajili jsme research. Bohuzel jsme museli konstatovat, ze zmena planu, ac uzasne spontanni a lakava, neni mozna. Kdybychom meli cas a nechvatali do Thajska na meditaci, urcite bychom to zkusili, ale takhle nemuzeme riskovat, ze se nekde sekneme a to bychom se na neprozkoumane ceste sekli urcite. Na jihu jsou neposkvrnene ostrovy, ktere si vlada prisne strezi a na nez se da dostat jen s predrazenymi zajezdy, nebo si muzete najmout morske cikany, aby vas na zapovezene ostrovy dopravili.
Do 'Myawaddy' jsme se dostali taxikem, usmlouvali jsme to na 7000 kyatu za osobu, vic to neslo. Vezla nas droboucka Barmanka, ktera ridila pekne zostra, ackoliv za volantem nebyla temer videt.
Na posledni barmanske staci jsme si s Dawem poridili nove ucesy. Dawe vypada, jako by odjizdel do Vietnamu a z mych jemnych svetlych vlasu se kadernici zamotala hlava natolik, ze mam jednu stranu kratsi nez druhou. Ale cena $1 a $2, no, nekupte to. Nastesti me neceka volba miss, ale jen cesta do Thajska.
Myawaddy uz smrdelo Thajskem. Objevili jsme supermarket, kde se platilo v bathech.
Ubytko za $7 na hlavu sice vypadalo zvenku celkem luxusne, ale uvnitr nas cekaly pokoje, kde se krome vymeny povleceni (a ani tim jsme si nebyli jisti) neuklizelo od 2. Svetove valky.
Smutek ze zitrejsiho odjezdu z Barmy trochu rozptylil vychlazeny Myanmar. Tahle zeme mi bude chybet. Hlavne vecne usmevavi Barmanci. Ackoliv mnohdy nemaji temer nic a tvrde drou, usmev na tvari jim nezamrzl. Bylo zajimave se pohybovat v zemi, ktera jeste neni zasazena globalizaci. Nejsou tu KFC a Subways, temer vse se kupuje na trzich a vetsina obyvatel stale pracuje v zemedelstvi. Do vesnic casto neni zavedena elektrina a o kanalizaci tam neslyseli. Silnice bez dopravniho znaceni brazdi predpotopni motorky a klaksony rvou o sto sest. Jeste sem nedosla unifikovanost a stereotyp. Zatim. Jestli se Barma po podzimnich volbach znovu neuzavre svetu, dve ste let rozdilu se zacne rychle stirat. Barmanci vymeni longyi za dziny a HDP poroste. Barmanci si zlepsi zivotni uroven, ale divoka skromna krasa tehle zeme zmizi. Bude to jen dalsi dovolenkova destinace s libivymi panoramaty. Porad krasna, ale uz ne sverazna.
Žádné komentáře:
Okomentovat