V pet rano jsme zastavili v Kalaw. Samozrejme jsem chrnela a zpod larisy se mi vazne nechtelo. Venku nas prekvapila zima. Dokonce nam sla trochu para od pusy, takze jsme hned po vystupu z busu zacali lovit dlouhe rukavy a nohavice.
Na shaneni ubytovani bylo jeste brzy, a tak jsme zaskocili do 'Yar Zar Cafe' na caj a kavu. Caj byl podavan se salkem (ano, to sladke mleko z plechovky) a turecka kava tez.
V pul sedme jsme sly s Nellou checknout 'Golden Lily Guesthouse'. Prijemne prekvapila cena $10 za trojluzak a $7 za dvojluzak. Presto jsme zkousely pani ukecat, zda by nas nenechala pet v triluzaku. Se zlou jsme se potazaly. Oborila se na nas, ze ma nejlepsi ceny v Barme a odesla. Jiste, mela pravdu, ale zkusit jsme to musely. Nakonec jsme tedy vzaly trojluzak a dvojluzak. V mem a Adamove dvojluzaku funguje bud svetlo, nebo zasuvka, nikdy oboji najednou. V koupelne na chodbe se vsak nastesti neprohani svaby, ale jen obri mravenci. Soucasti sprchy jsou vsak ucpane zachody plne plavacku a ty moc parady nenadelaji. Sefka hostelu je pravdepodobne Tamilka z Bangladese. Pripomina nam Chorvatku. Rikame ji carodejnice a trochu se ji bojime.
Nasnidali jsme se v restauraci kousek od hostelu a zajimavou aplikaci byl napriklad toastovy chleba s vajickem a salkem. Salko je oblibenym dochucovadlem vseho.
Pozdeji jsme s Adamem a Davem reserchovali situaci kolem tracku k jezeru Inle. Chceme absolvovat tridenni vylet pres vesnice mistnich kmenu. Obesli jsme pet spolecnosti (na vlastni triko jit nemuzeme), abychom si vybrali pruvodce Unkle Sama. Nebude to nejlevnejsi legrace ($40/osoba), ale v cene mame ubytovani u domorodcu, jidlo a samozrejme pruvodcovske sluzby.
Navic jsme zrovna vychytali mistni trh. Zazitkem pro me bylo predevsim reznictvi. Na ulici na stolcich v tureckem sedu posedavaji Barmanky, kuchaji a porcuji ryby, kurata a dalsi maso. Nevadi, ze slunce pali a projizdejici motorky zvedaji mraky prachu.
Cela vyprava (do)koupila longyi (ano, vcetne Adama), abychom se prizpusobili mistnimu modninu trendu. Ja dokonce zasla jeste vedle do krejcovstvi, kde mi svadlena longyi zaposila a pridelala zavazovani. Cena tri a pul tisice susni plus tisic susni za krejcovske sluzby. Nekupte to.
Vecer jsme si dali dve vecere. V druhe vlne jsme zasli na vyborne osmazene zeleninove trojhranky plnene zeleninou a trubicky s ryzi a kuretem nasladko. Kus za 100 kyatu. Ihned jsme litovali predchozi vecere za tisicovku. Pani, ktera nam jidlo prodala, mela nacervenale zuby sezrane betelem. Verca ji zacala rikat Ruzena. Betel je po alkoholu a nikotinu nejuzivanejsi drogou sveta. Listy se zvykaji a dostanou vas do euforicke nalady, nebo proste jen nakopnou. Pouzivaji i jako vselek. Notoricti zvykaci maji betelem cervene vyzrane zuby.
S Vercou a Nellou jsme jeste posedely 'na zahradce' a kochali se ulici. Slunce zvolna koncilo svou denni pout a Barmanci pomalu zavirali stanky a hemzili se kolem. Vetsina z nich pomalovana v obliceji tanakou, v longyi a zabkach, nemale procento zvykalo betel. Kolem jedna za druhou projizdely male motorky a skutry. Myslim, ze v porovnani s auty je to tak padesat motorek na jedno auto. Je opravdu neuveritelne, co vsechno na ne Barmanci dokazi nalozit. Na minimotorku se naskladaji mama, tata s dvemi detmi a nakupem, pripadne s obsahem celeho stanku. Nejcastejsi kombinaci jsou vsak dvojice. Zeny jako pasazerky casto jezdi v damskem sedle jeste s kosikem, nakupem, nusi ci dalsimi proptietami, aniz by se na silnici plne rigolu nejak zvlast pridrzovaly. Kdo nema motorku, nosi veci na hlave, nebo vozi na dvoukolaku.
Marne jsme cekaly na dalsi davku sladkych placek od Ruzeny, ktere nam odpoledne velice chutnaly, ale strasne dlouho ji to trvalo a nam zacala byt zima. Prebehly jsme tedy ke konkurenci a doufaly, ze 'Egg Pa later' bude to prave orechove, ale byla to trochu jina sladka placka. Mylne jsme si myslely, ze Barmanec potira placky bananovou pastou. Pasta byla z fazoli. Na snidani by to byla mnamka, ale ted, kdyz jsme zatouzily po necem sladkem, to nebylo uplne ono a musely jsme se dojist susenkami.
Byl to tak dlouhy den, ze vecer polovina vypravy mluvila o rannich zazitcich jako o vcerejsich.
Žádné komentáře:
Okomentovat