sobota 14. března 2015

Kovbojka aneb Cesi v akci

Dalsi den v Barme zacal dobrodruzne. Ve ctyri rano jsme se zivajici octli v prachu baganskeho autobusaku a hned se na nas sesypalo hejno taxikaru a hotelieru. Chvili trvalo nez jsme je setrasli.
Z ruznych zdroju jsme vedeli, ze cizinci jsou pri vstupu do Baganu zkasnuti o $20, coz nam na hlavu prislo dost (penize navic nejdou na Bagan samotny, ale prizivuje se na nich vlada), a tak jsme, verni ceske nature, vymysleli, jak se mytu vyhnout.
Autobusove nadrazi se nachazi kus pred mestem samotnym, a tak jsme si naivne mysleli, ze platit nebudeme. Jeste za tmy jsme se s krosnami vydali k mestu, ovsem kde se vzala, tu se vzala mytna brana. Straznemu jsme nakecali velice originalni vymluvu, ze jsme o poplatku nevedeli a ze se musime vratit zpet na autobusak do bankomatu. Misto toho jsme se vytratili z dohledu a hledali na mapach, kudy by se brana dala obejit. Bohuzel se ukazalo, ze Barmanci maji okoli osefnute a oplocene. Nelle se velice zamlouvala varianta vydat se k rece a postavit vor, ale nastesti jsme ji to rozmluvili. Uz jsme se smirovali s tim, ze budeme o dvacet babek lehci.
Rozedneni vsak prineslo rozhreseni. Taxikari jsme dali $15, kdyz nas vezme oklikou pres vedlejsi vesnici a my nebudeme muset platit. Barmanec byl trochu nervozni, ale plan se povedl a my brzo dorazili do naseho noveho pusobiste: penzionu 'Pann Cherry Guest House'.
Pri cekani na nase pokoje jsme se seznamili s partou Cechu. Pokecali jsme o cestovani a nam se povedlo vydyndat tri listky na vstup do Baganu. Hlavni mytnou branu jsme sice minuli, ale nebyli jsme si jisti, jestli nas nekde nebude cekat dalsi kontrola. Zbyvaly dve propustky.
Odpoledne jsme courali po meste, objevovali prvni pagody, zkoumali trhy, ale hlavne jsme objevili vynikajici hospodu, jidelnu plnou Barmancu, kterou jsme prekrtili na zradelnu.
Vecer jsme se v Pann Cherry seznamili s bizarni mezinarodni skvadrou. Na prvni pohled slo o nemoznou druzbu, ale na cestach se mmmg stat vsechno. John byl turecky Kurd zijici v Holandsku (jeho otec byl Kurd, matka Turkyne, takze otec svoji vyvolenou unesl do Holandska, aby si ji mohl vzit), ktereho velice bavili politicke konverzace s Davem. Australan John si ctvrtinu vecera pro sebe zpival Stony a ze sveho baglu vytahl nejdriv barmskou palenku, na niz jsme si zatim netroufli ani my, a posleze sileny doutnik zabaleny v bambusu... Japonec Si Ju cestoval s dvacetikilovym kufrem na koleckach, fotil se na hranicich v oranzovem plysovem kostymu japonskeho anime hrdiny, planoval jet do Kalkaty pres barmsko-indicke hranice, coz je nemozne bez specialniho povoleni a nadsene se nam chlubil fotkami psi pecinky, kterou ochutnal v Hanoji... Nikdy bych nevymyslela, ze Si Ju zacne poustet kosmicky ujeceny japonsky pop, do toho si australsky John koupi betel, zvykajici zacne odbihaz na zachod a posleze metr za nami zvracet, pricemz se holandsky John sveruje, ze prisel o panictvi s Ruskou... Do toho Nella vysvetlovala Si Juovi, kdo jsou sunnite a siite a nezapomnela to korunovat vtipem, ze sunnitsko-siitske dite je sushi...
Kazdopadne na konci vecera jsme meli vsech pet propustek.

3 komentáře:

  1. Koukam, ze tam mate o zabavu postarano, uzivejte :). Bara

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dik, musime si to proste nejak zpestrit :)

      Vymazat