Muj druhy novozelandsky pobyt jsem zavrsila celodenni turou do prirodniho parku 'Kauaeranga' k vrcholkum 'Pinnacles'. Myslim, ze to bylo dustojne rozlouceni.
Rano jsem se s Patrickem, ktery jel na odber krve, svezla do Thames. Na silnicce, kde takrka nic nejezdilo, jsem si zastavila Trish a po ni dalsiho pana. Priblizili me do infocentra u vstupu do parku, kde jsem zjistila, ze k zacatku tracku je to jeste devet kilometru (z Thames k icku ctrnact). Zacala jsem slapat po svych a asi po dvou kilometrech nastesti zastavili dva kiwi pani. Byli tak laskavi, ze me odvezli, kam jsem potrebovala, ackoliv zustavali v kempu ani ne v polovine.
Od 'Kauaeranga Valley Road end' k 'Pinnacles Hut' pres 'Webb Creek Track' to byly nejake tri hodiny, a od chaty k samotnym Pinnacles dalsi pulhodinka. Prvni cast cesty vedla puvodnim novozelandskym lesem. Obri kapradiny, manuka, palmy, privetivy chladek, ovsem kruty vyslap nahoru. Opet jsem klela jak zednik, protoze obri schody davaly opravdu zabrat.
Nahore u skalnatych ostnu Pinnacles jsem se odmenila sendvici a nemohla se nabazit vyhledy na zatoku kolem mestecka 'Whitianga' a vyhledem na more vubec. Na druhe strane se tycily dalsi zalesnene vrcholky. Celkove mi Kauaeranga pripominala Jugo rizlou Hrubou skalou.
Pro zpatecni cestu jsem si vybrala o neco delsi 'Billy Goat Track', kde se v udoli pode mnou nechaly spatrit male vodopady. Trochu jsem se bala, ze tam nepotkam zivou dusi a budu muset pochodovat az k infocentru ci dal, ale na poslednim useku jsem nastesti dohnala ctverici sympatickych kiwaku, se kterymi jsme se dlouze vypraveli o Praze a zazitcich z evropskych mest, az me nakonec odvezli az pred dum Christiane a Patricka.
Žádné komentáře:
Okomentovat