Rano nastaly komplikace. U Adama a Dawa se objevila desitka. Oba vsak tvrdili, ze odjet v pohode muzou, ackoliv Dawe uz u hranic shanel zachod.
Podle planu jsme se za carou rozdelili. Davovi, Nelle a Veru dochazeji penize, a tak se rozhodli do 'Surat Thani' (nejblizsi vetsi mesto od klastera Suan Mokkh) stopovat.
Pro moji stoparskou dusi to znamenalo dalsi vyzvu, a tak jsme to s Adamem zkusili tez. Z hranic nas rychle svezl kluk s celou svou rodinou do nejblizsiho 'Mae Sot', ovsem tam jsme uvizli. Potvrdilo se, ze v Thajsku stop neznaji. Celkem casto nekdo zastavoval a chtel nas odvezt na autobusove nadrazi. Zatvrzele jsme odmitali, az zastavili tri kluci a ackoliv nemluvili anglicky, tvrdili, ze jedou do nejblizsiho vetsiho mesta 'Tak'. Pekne nas vypekli, protoze nas dovezli na autobusove nadrazi. Nezbylo, nez jim podekovat.
Zastesklo se mi po Barme. Thajci mi prisli zachmureni a susi. Nikdo netroubil, nepokrikoval na nas hello a v obchode se zarazili, kdyz jsme na ne automaticky spustili 'mengelava'. Barmanci by se tomu smali. Navic zadna longyi. Tvare pomalovane tanakou jsem zahledla jen sporadicky. Na silnicich je trapne ticho.
Rozhodli jsme se pokracovat busem a za necelych 80 bathu jsme odjeli marsutkou do 'Tak'. Byla jsem ze stopu zklamana. Prislo mi, ze to nema smysl, ale mozna jsme jen meli byt trpelivi.
V Tak se Adamovi pritizilo, ale presto jsme zakoupili listky na nocni bus 2. tridy do Bangkoku. Stravili jsme par neutesenych hodin na nadrazi. Ja byla demotivovana ze stopu a Adam utracel bathy za zachod. V deset vecer jsme vyrazili smer Bangkok, doufajici v lepsi zitrky.
Žádné komentáře:
Okomentovat