Nase liduprazdna plaz je sice bezva, ale stejne jsme se rozhodli zmenit destinaci a vyrazit na 'Aung Mingalar Island', ktery je snadno dostupny lodi za 1000 kyatu.
Vydali jsme se na druhou stranu od resortu pres plaz, kde se rekreuji domorodci a jen cesta po plazi byla zazitek. Barmanci se koupou obleceni, protoze budhismus jim nedovoluje se odhalovat. Do more si troufnou nejdal na pet metru. Plavani, stejne jako chozeni (Barmanci se premistuji zasadne na motorkach) zde neni oblibenou kratochvili. Misto plavacich lehatek a kruhu frci cerne duse z pneumatik. Barmanky nosi na hlavach obri taci s grilovanymi krevetami, rybami, chobotnickami a jinou morskou haveti. Vyjimkou nejsou ani Barmanky s celymi malymi stolecky na hlavach, na kterych maji soupravy nadobi s obcerstvenim. Uchvatny mumraj.
Loudali jsme se po plazi jako jedini belosi siroko daleko a pripadali si jako exoti. Uz jsme si zvykli, ze Barmanci nas zdravi, mavaji a ruznymi zpusoby projevuji svuj zajem, pripadne se nam smeji (a to nejenom kdyz si zavazujeme longyi), ale tohle byl extrem. Pozorovala nas cela plaz. Stejne jako jsme my nenapadne porizovali fotky Barmancu, Barmanci se snazili dokumentovat skupinku belochu. Particka nekolika kluku zatouzila po spolecnych fotkach a myslim, ze jich v ruznych kombinacich museli nastrilet padesat.
U ostrova jsme zjistili, ze se bychom k nemu mohli snadno doplavat. Ne, ze bychom si kvuli 1000 kyatum nechali vrtat koleno, slo spise o vyzvu a srandu. Navic za par let tu bude betonove pristaviste se znackami zakaz koupani. Svekli jsme se do plavek, predali veci Veru, zaplatili ji prevoznika a k udivu vsech Barmancu kolem se vydali na druhy breh. Trochu jsme podcenili proud, ale na druhy breh jsme se dostali bez problemu. Pozdeji jsme se od Irky od nas z resortu, se kterou jsme se dali do reci v pristavisti, dozvedeli, ze Barmanci si nas fotili a dokonce nataceli na video. Z Davidova motylka museli byt paf.
Na ostrove nas cekaly palmy a mala rybarska osada. Pod nohama se nam hemzili krabi postevnici (vzdycky potvory obsadi ty nejhezci musle). Bohuzel jsme take zjistili, ze Barmanci drancuji nadherne koraly v okoli, aby je pak prodavali turistum. Barma nedisponuje temer zadnymi ekologickymi zakony. Nejen likvidace koralu, ale i destnych lesu pokracuje rychlym tempem. Jen 1% uzemi v Barme je chraneno. Napriklad kolem naseho resortu byl pry jeste loni les. Ted uz je velka cast vykacena a pry se pocita s umelou vystavbou noveho mesta, takze tu vyroste barmanske Bibione. Smutne.
Zpatecni cesta na pevninu byla o poznani snazsi. Odliv znacne zmensil vzdalenost, kterou bylo treba prekonat a proud ustal. I tak nas ale cekal uvitaci vybor Barmancu, kteri evidentne nechapali, ze je neco takoveho mozne.
Z plaze jsme se vydali na trh. Poridily jsme si s Veru nove slunecni bryle a zabky.
Žádné komentáře:
Okomentovat