Luftaci

Rano jsem opet vstala pred Adamem a dopisovala blog. Zatim se mi ranni dopisovani velice osvedcilo. Adam po probuzeni lehce zaremcal, ze je hrozna zima, ale bleskove vyskocil z postele, aby sel prozkoumat, jestli je volno na zachode.

Cistila jsem si zuby u korytka a z terasy pozorovala starou pani, jak peclive zameta placek pred svym konzumem. Prislo mi to trochu kontraproduktivni, protoze za chvili kolem projela motorka a mohla zase zacit znovu, ale atmosferu probouzejiciho mesta to dokreslilo perfektne.

V osm jsme vyrazeli na track, takze na snidani k jsme sli uz ve ctvrt na osm. Chteli jsme si natocit vodu z barelu, ale nez si Adam natocil svoji 1,5 litru velkou lahev, carodejnice nas vyhnala, ze to neni povoleno. To nas samozrejme neodradilo. Kdyz odbehla, Zebra statecne popadla lahve a znovu vyrazila ke zdroji, ale barel uz byl uklizen nekde v bezpeci carodejnicke chyse.

Nas pruvodce se jmenuje Situ. Je mu dvacet a pro Sama dela uz dva roky. V sezone chodi dva treky tydne, mimo sezonu jeden. Tri mesice stravil v budhistickem klastere. Kazdy muz v Barme vstupuje dvakrat za zivot mezi mnichy. Poprve v mladi (Sitovi bylo deset) a podruhe v momente, kdy ma muz za sebou neco zivotnich zkusenosti. Jeho rodice jsou rolnici, ale on se u mnichu zacal ucit anglicky a dal se na jinou drahu. Jako spravni luftaci ze zapadu mame i vlastniho kuchare. Fitu sice neumi slovo anglicky, ale je moc sympaticky.

Prodirali jsme se spleti ulicek Kalaw a ja nadsene fotila kazdou blbost a kochala se rannim ruchem. Stoupali jsme vysoko nad mestecko a mirili k dalsim osadam.

Situ nam ukazoval napriklad trychtyrovite kvety, ktere jsou dobre na ledviny, orisek ze stromu podobajicimu se akatu, jenz Barmanci namoci na par hodin do vody a pouzivaji jako mydlo, nebo rostlinu, ze ktere se dela opium.

Na navstevu Barmy jsme si nevybrali nejlepsi moment. Je po sezone, coz by nevadilo, ale s blizicim se suchym obdobim jsou ryzova policka vyschla a stejne tak krajina. Ta navic trpi vypalovanim.

Na obed jsme zastavili v indicko-nepalske obcerstvovne. Capati a varianta guacamole super, ale naprosto nas otravilo, kdyz jsme na zacatek dostali beze slova plechovky s pitim a po jidle nam bylo oznameno, ze kazda stoji tisic susni. Nebyla to sice katastrofa, ale tyhle podrazy se me vzdycky hrozne dotknou. No nic, priste uz se nenachytame.

Minuli jsme vesnici 'Han Khakene'. Mistni kmen 'Balaung' nikdy nekupuje jidlo na trzich ani nikde jinde. Vsechno pestuji a chovaji sami.

Po ceste jsem take videla sveho prvniho vodniho buvola a obcerstvili jsme se na zeleznicni stanici, ktera samozrejme slouzila jako male trziste.

Zhruba ve ctyri (Situ chvalil nase ryhle tempo) jsme hladovy dorazili do male vesnice 'Yaypu' (kmen 'Tanud') s paradnim vyhledem na hory. Ubytovali jsme se v dome naseho kuchare (jednoduche lezeni v patre pod Budhovym oltarem s dostatecnou zasobou laris). Kuchyne je v chysi mimo dum, vari se na ohni. Koupelna a zachod jsou velice velice spartanske a popis nezabere moc casu. Koupelnou myslim nizkou bambusovou zastenu pod sirym neben s velkym a malym lavorem a skruzi s vodou. Zachod je vyvysena kadibudka velice vachrlateho charakteru, ve ktere se neda narovnat. Jedinym vybavenim je opet vetsi a mensi nadoba s vodou. 21. stoleti v Barme.

Po vynikajici veceri (ryze, maso, ruzne salaty a ovoce, proste zboznujeme Fita) vzplala vasniva debata, jake slovo pouzivat pro vykonavani velke potreby. Pet lidi se nedokazalo shodnout na jedinem pojmenovani. Nekomu vadi 'chodit va velkou', dalsim 'kadit', 'srat', 'pokladat kabel'. Jednohlasne se zamitlo 'kakani', 'vyprazdnovani' a k memu udivu i 'jednani'. Nakonec se zacala pouzivat samozrejme nejhorsi varianta 'kandit'. Doufam, ze to dlouho nevydrzi.

Pouceni jsme odmitli pivo za 2000. V mistnim obchode ho slecna prodavala za 1800. I to nam prislo moc, takze jsme radeji poridili barmskou variaci na minikoblihy za stovku.

Pred usnutim jsme si jeste vyslechli Adamovu pohadku 'O Kandikovi'. Neprejte si slyset detaily.