Uz po priletu do Melbourne Jetstar hlasil na prestupu do Bangkoku padesat minut zpozdeni a nakonec jsme nabrali jeste vetsi. Misto ve 14:50 melbournskeho casu jsme odletali az v 16:00, v Melbourne jsem tedy cekala skoro sedm hodin.
Pri bezmala devitihodinovem letu do Bangkoku se Jetstar blyskl Boeingem 787-8 (okynko si muzete odstupnovane ztmavit cudlikem, zadne rolety, dobijeni pres usb). Sedela jsem u okenka vedle dvou melbournskych gayu. Typicky afektovane se chichotali nad serialem o liceni celebrit a posleze si hodinu prohlizeli katalog s kuchynemi.
Lehce pred devatou jsme pristali na letisti Suvarnabhumi. Bangkok. Ted uz mi lisky nebudou davat dobrou noc.
Jarmila nezklamala a rozhodla se toulat. Na ohlaseny zavazadlovy terminal neprijela, ale nastesti jsem se od letistniho zamestnance dozvedela cislo jineho terminalu (samozrejme uplne na druhem konci haly), kde uz na me cekala. Fronte pri skenovani zavazadel jsem se vyhnula (fakt nenapadne) s cinskym zajezdem, ktery prochazel bez skenu.
V priletove hale jsem prekvapila Adama bafnutim, protoze jsem kvuli Jarmile prisla uplne jinudy. Nejdriv jsem hlasite zavolala: 'Adame!' (to ja umim), ale misto Adamovy zmatene reakce jsem se dockala jen vydesenych pohledu skupiny Thajcu.
Pak uz jsem jen vymenila nejake bathy (misto, ktere radila wiki travel opravdu disponovalo mnohem lepsim kurzem) a vyrazili jsme do naseho hostelu Lee Inn House, kam jsme se dostali az hodne po jedenacte.
Adam uz presne vedel kudy kam a vlaky byly poloprazdne, takze nebyt vlhkeho vedra a neforemnych smotancu elektrickych dratu, vubec bych si netipla, ze jsem zrovna v Bangkoku.
Jsem rád, že jste na wiki nezanevřeli a že se zatím osvědčila :)
OdpovědětVymazat