Nazev Dunedin vznikl z odvozeniny od gaelskeho vyrazu pro mesto Edinburgh. Dunedin totiz postavili podle jeho predlohy. Mesto zazilo velrybarske expedice, valky tulenaru s Maory, zlatou horecku a dnes je se 125 000 druhym nejvetsim mestem na Jiznim ostrove a nejstarsim studentskym mestem na Zelande.
Prohlidku Dunedinu jsme zacali v Baldwin Street - nejstrmejsi ulici sveta. Potkali jsme nekolik Japoncu a Korejcu a udelali par inteligentnich fotek.
Pokracovali jsme podzimni Botanickou zahradou, kde se Matt asi pul hodiny pokousel rozmluvit papousky zpivanim 'Singing In The Rain'. Nejdriv to nevypadalo slibne, ale posleze zburcoval cely placi pavilon a papouch Sid nakonec opravdu promluvil. Take jsme nasli spoustu muchomurek cervenych a par polohribu, ovsem vsechny byly brutalne cervive. Shodli jsme se, ze smazenice by nebyla vubec spatna, tak snad se nam s houbami nekde zadari.
Ze zahrady jsme pokracovali na dunedinskou univerzitu, ktera je nejstarsi a nejslavnejsi na Zelande. Kampus s kombinaci starych a novych budov a zelenych parciku pripominal svou pohodovou atmosferou univerzitu ve Vidni. Chteli jsme vyzkouset predstaveni dunedinskych studentu herectvi, ale dalsi bude bohuzel az ve ctvrtek a to uz tady asi nebudeme, i kdyz kdo vi.
Po univerzite jsme presli za kulturou k Muzeu Otago, nalakali nas na zdarma vystavu novozelandskeho fotografa Briana Brakea, ktera byla zajimava hlavne diky akcnimu pruvodci, ktery nas pak donutil i k prohlidce maorske expozice. Pak uz nastesti muzeum zaviralo a nic dalsiho jsme nestihli.
Pri navratu jsme objevili Domino Pizzu (akcni pizza za $5), takze vecere byla jasna.
Vecer jsme zakotvili opet ve free campu ve Warringtonu a ackoliv vecer teplomer lekarny v Dunedinu ukazoval 10°C, v noci jsem dokonce sundavala ponozky. Zrejme se zacinam otuzovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat