Charlotte s Mattem se pred par dny zminili, ze potrebuji zacit hledat praci. Myslela jsem, ze to znamena jeste minimalne tyden na West Coast, ale vcera jsem se dozvedela, ze by byli za ctyri dny radi v Nelsonu, takze mirime kvapem na sever. Co naplat. Abych taky pomalu vymyslela, kde se zase zapojim do procesu. Sraz s Krtkem v Australii se blizi (tedy pokud probehne, Krtka laka pruvodcovani v Albanii), takze dolary se budou hodit. Mam tri moznosti: Christchurch a velesympaticka ceska komunita, Blenheim a working hostel, nebo jiny working hostel na Severnim ostrove, kam me tahne i lakava nabidka dvou wooffingu (Coromandel ci Hamilton). Jsem proste opet nerozhodna.
Cestu z Wanaky na West Coast jsem absolvovala zhruba pred mesicem s Hannesem a Jakobem a opakovani nestalo za nic. Rano se zdalo, ze rosnicky lhaly a bude opet slunce seno den, ovsem pocasi slo rychle do kopru. Pri zastavce u Blue Lakes zacalo mrholit, u Fantail Fall (vol.2) se rozprselo vic, u Thunder Creek Fall uz prselo vytrvale a u reky Haast uz lilo jak z konve. Odnekud se prihnal Kebule a rozhodl se nam zneprijemnovat zivot po zbytek dne. Ocean po nasi levici, ktereho jsme se drzeli spoustu kilometru, jsme takrka nezahledli.
Pozdeji jsme kousek od ledovce Fox vecereli v aute. Charlotte potrebovala po jidle slofika a Matthew se rozhodl, ze ji k tomu bude zpivat. Zpetne nechapu, ze jsem neutekla do deste, protoze romanticke sislani prechazejici do hvezdopechotovskeho zpevu a adorovani bozske Charlotte, by udolalo i hluchonemeho. Mam je oba rada, ale posledni dny se ukazuje, ze cestovani s parem uz dosahlo sveho limitu.
a to jsi už na leccos zvyklá :)
OdpovědětVymazatPrave :)
Vymazat