6.4.: Suchozemec u oceanu (den 7.)

Pocasi je porad na pytel a ackoliv jsme videli nejakou statistiku o poctu slunecnich a destivych dnu v ruznych regionech sveta a Catlins z toho vychazi lepe nez napriklad Londyn, stejne nas to neuklidnilo.

Diky posunu casu jsme byli rychle po snidani a z lesniho ukrytu u Tautuku Beach jsme se presunuli do vsi Papatovai (pysni se sloganem 'A special place'), odkud jsme vyrazili na 'King's Rock Walk'. Vedl nas po plazi, ze ktere jsme naskocili primo na uzkou pesinku prodirajici se dzungli, pres niz jsme se pres rozmokle kravske pastviny dostali zpatky na pobrezi ke 'King's Rock'. Tam nas na dlouhou dobu zabavila rozeklana skaliska. Preskakovali jsme z jednoho na druhe, zkoumali prilivova jezirka obrostla zvlastnimi rasami a mechy a uskakovali pred nestandardne velkymi vlnami.

Mistni ocean je naprosto uzasny. Nejen, ze vyplavuje na plaz chaluhy, ktere s trochou fantazie pripominaji chapadla desivych chobotnic z nepristupnych hlubin a vyvrzene na sousi divne smrdi, ale neustale vrha na pobrezi obri vlny a jeho rev je slyset na desitky i stovky metru daleko. Je zpeneny, dravy a ledove azurovy. Stredozemni more je proti nemu brouzdaliste pro batolata.

Charlotte mela vynikajici napad vratit se zkratkou po plazi pres skaliska. Samozrejme jsem remcala, pokud cesta vede oklikou, ma to urcite duvod. Matt samozrejme souhlasil s rozmarem Charlotte, takze nas cekal marny boj se skalami a pribojem. Pote, co jsme se uskocili asi pred stovkou vln, namocili si boty, objevili hezkou jeskyni a zacali byt stejne zdatni jako kamzici, ukoncila nasi odysseu trimetrova prurva a stejne jsme se museli vratit.

Hlavni atrakci dnesniho dne se mely stat "Cathedral Caves", ktere patri mezi tricet nejvetsich morskych jeskyni na svete (delka 199 metru). Vstup $5 nas trochu otravil a umocnil nase ocekavani. Jeskyne jsou pristupne pouze pri odlivu, v opacnem pripade jsou zatopene a nepomuzou vam ani holinky. Prostory jeskyni nedosahovaly zadnych zavratnych velikosti, ovsem pocit, ze se pohybujete v mistech, ktera jsou za par hodin pod vodou a k tomu bicovana metrovymi vlnami, byl jedinecny. Skoda davu nekterych tupohlavych urvanych turistu, jichz se pred jeskynemi hromadilo malem jako pred orlojem. Potkali jsme dalsiho tulene. Jeden z tupohlavcu ho chtel fotit z pulmetrove vzdalenosti a tulen po nem vystartoval. Bohuzel nebyl dostatecne rychly a tupohlavec unikl. Navic zacal tulene hloupe provokovat. Chudak zvire. Tupohlavec si zaslouzil minimalne hryzanec do lytka.

Posledni dnesni zastavkou se stala Waikava. Doufali jsme, ze pujde o vetsi ves a budeme moct doplnit tencici se zasoby, ovsem nase nadeje se nenaplnily, nejblizsi poradny obchod se nachazel az v Invercargill. Dali jsme si tedy alespon uchazejici fastfood, ktery na par hodin denne pres letni sezonu provozuje mistni rodacka (oblibene slovo 'lovely', z fleku by si mohla strihnout rolicku v nejakem hororu o ztracenych turistech). Ta nam navic poradila, ze zakempovat muzeme primo ve vsi u mistni spolecenske budovy, coz se nam samozrejme naramne hodilo.

Po dvou dnech jsem se odvazila vytahnout stan, v aute se sice ve trech vyspime, ale zadny luxus to neni. Zeme byla jeste nacucana jako houba a v noci samozrejme znovu sprchlo, to vsak meho Paki Paki nemohlo rozhazet.