2.4.: Travnate plane Sandymount (den 3.)

Rano jsme v kempu nabrali stopare Petera (samozrejme z Nemecka) a dopoledne obehali jeste nejake srandicky v Dunedinu. Namesti Octagon s radnici a kostelem, Dunedinske zeleznicni nadrazi, cokoladovnu Cadbury, kde jsme ovsem nechteli platit za vstup, stejne jako pozdeji v Cinske zahrade. Zlakalo nas dokonce i Toitu Otago Settlers Musem (druhe muzeum za dva dny, nepoznavam se), kde jsem se spis zabyvala surfovanim na wifine nez vzacnymi artefakty, ja proste na muzea nejsem.

Sandymount je nevysoka hora na samotnem vybezku poloostrova Otago. Kolem vede par kratkych tracku (Lovers Leap, Sandfly Bay, Chasm). Kebule samozrejme nezklamal a navaril mlhu, ale nektera panoramata se navzdory jeho skodeni povedla. Idealni pocasi na vylety uz ale definitivne minulo. Vitr ficel a profukoval travou porostle kopce, jako kdyz hladite proti srsti nemeckeho ovcaka. Proste jak zpivaji Zrni. "Listi se drzi, nepada jeste, podzim je smutny..." Ale musim rict, ze tohle melancholicke sedive pocasi, kdy vitr okolim rozfoukava chuchvalce mlhy, se k tehle zapomenute krajine, kterou se prohaneji ovce, vyborne hodi.

Vecer jsme se vratili na zname misto do Warringtonu, opet si uvarili vynikajici veceri a ochutnali lahvicky z Hawkes Bay. Podzimni stanovani zatim nema chybu.