Vstavali jsme opet za kuropeni a bez snidane jsme si podruhe strihli Pancake Rocks (vcera jsme si totiz trasu probehli skoropotme s celovkami, protoze jsme nemeli co delat), ackoliv Charlotte remcala, ze vecer ji to stacilo. Bylo to perfektni rano. Slunce se jeste nestihlo poradne probrat a jen zvolna se drapalo nad kopce. Turisti vyspavali, takze jsme meli Pancakes na chvili jen pro sebe. Pozdeji trasa zacinala zavanet Vaclavakem.
Tzv. Pancake Rocks a Blow Holes jsou soucasti narodniho parku Punakaiki. Jde o velmi pusobive skalni utvary pri pobrezi vymodelovane s trochou fantazie do tvaru palacinek navrsenych na sebe v mnohametrovych hromadach. Vedci dodnes nevi, jak presne vznikly. Nevelke skalni mestecko palacinkovych skal je plne prurv, skvir a jeskyni, ktere casem vyhlodalo more, takze na nekterych mistech se voda dostava na povrch v podobe vodni pary, vlna jen musi uderit na to spravne misto a byt dostatecne velka. Vypada to, jako kdyz zatahnete za pist v parni lokomotive. Jinde se zase hluboko pod vami v prilivovem bazenku more zmita a tristi o skaly tak dumyslne, ze zpusobuje rany ne nepodobne buraceni hromu ci odpalovani skal v kamenolomu, az nabyvate dojmu, ze plocha pod vami se musi roztrhnout.
Po palancikove prohlidce jsme se vydali dal na sever. Kousek od Punakaiki jsme objevili skvele snidanove misto na slunci a se stolem, takze jsme si udelali vynikajici vajecne omelety.
Pozdeji nas na mape zaujalo mesto Charleston, u kteteho se mely nachazet Ananui Caves. Doufali jsme v dalsi speleologicke dobrodruzstvi, ale v Charlestonu jsme se dozvedeli, ze jeskyne jsou pristupne pouze s oficialni jeskynarskou tour. Slanovani propasti, rafting na podzemni rece a jine legrace vypadaly skutecne vyborne. Bohuzel momentalne byly nad nase financni moznosti, snad sem priste prijedeme bohatsi.
Pokracovali jsme do Westportu. Mestecku vevodila typicka hlavni lajna s obchody, bary a institucemi. Navstivili jsme vystavu mistnich umelcu. Vsechny vytvory byly dost hrozne (krome hezkeho oleje lodi v mlze), ale je pekne, ze se lide snazi.
Vystavu poradali dva zestarli hippici, Mary se svym protejskem, se kterymi jsmr pohovorili a Matt si s nimi pozdeji zaimprovizoval. I Mary prispela k vystave svou troskou, objevili jsme jeji misu z lyka palmy Nikau zkraslenou keramickymi ozdobami.
Nocni utociste nam poskytl Kawatiri Picnic Area u reky Buller kousek od vstupu k narodnimu parku Nelson Lakes. Mezi lety 1921 - 23 tu staval 'Pikomaku Railway Camp' obyvany tremi sty zeleznicnimi delniky a jejich rodinami, kteri pracovali na stavbe zeleznicniho tunelu.
Po ceste do kempu nase zraky upoutala 'Old Ghost Highway', kde jsme se vydali na kratickou 'Lyell Walkway' ke staremu lesnimu hrbitovu a posleze jsme zvladli jeste jednu zajizdku a to ke Swing Bridge - nejdelsimu lanovemu mostu na Novem Zelande. Prochazka po nem normalne stoji $5, tesne pred setmenim uz byl ovsem bez dozoru, takze jsme se pohoupali a pokochali potemnelymi vyhledy na reku bez placeni.
Žádné komentáře:
Okomentovat