17.4.: Nejslavnejsi z fjordu (den 18.)

Podle novozelandskych rosnicek nam zbyval posledni den pred mnohadennim lijavcem, takze program byl jasny. Vzhuru do Milford Sound! Matt se nanestesti probudil v nalade typu chandra, od rana mluvil pouze po tretim vyzvani a jen melancholicky ziral do prazdna se sluchatky na usich. Odmital vyvyjet jakoukoliv cinnost a na otazky, co se deje, odpovidal, ze to neni moje vina. Charlotte tvrdila, ze ho to brzy prejde. Zdrzela jsem se tedy rypavych poznamek a radoby vtipnych komentaru a doufala, ze ma pravdu.

Zhruba dvouhodinova cesta z Te Anau do Milford Sound, oznacovana jako Milford Road Highway, je plna vyhledu na hory, jezera, potoky, vodopady a take ceduli s napisy 'no camping' a 'do not feed kea' (kea je horsky papousek na pokraji vyhynuti a pokud se mladi kea nenauci sami shanet potravu a stanou se zavislymi na cloveku, zahynou). Obcas jsme zastavili (napr. prochazka k Lake Mistletoe), kochali se a delali fotky. Nabrali jsme stopujiciho Earla, kteremu se porouchal autobus a potreboval se dostat do Milford Village, aby zajistil nahradni transport pro skupinku vracici se z Milford Track. Neustale opakoval, jak je nam vdecny (pres pul hodiny ho uprostred divociny nikdo nenabral) a ze se turisti ani neobtezuji zastavit.

Milford Sound cili Piopiotahi (sound znamena fjord) je patnactikilometrovy zarez v jihozapadnim pobrezi Jizniho ostrova a pravdepodobne nejznamejsi cestovatelska meta Noveho Zelandu. Neco jako Eiffelovka, Westminster Abbey, Koloseum nebo Karluv most. Proste tam musite, i kdyz vite, ze vas tam cekaji davy turistu a genius loci pravdepodobne nesplni vase ocekavani. U samotneho fjordu lezi mala stejnojmenna vesnice (v podstate jde pouze o infocentrum, parkoviste a pristaviste, kteremu predchazi na tak malou ves obri obludny autobusovy terminal), z niz mate vyhled na slavnou dominantu Mitre Peak. Pokud si vsak chcete Milford opravdu uzit, je treba si vybrat z nabidky snad deseti predrazenych spolecnosti a zakoupit plavbu fjordem az k jeho usti do Tasmanova more.

My zvolili (tedy ja s Mattem, Charlotte byla lakoma) dvouhodinovou plavbu od Mitre Peak Cruises za $70. Kdyz jste v pristavu v pul 9 rano, muzete plout s Juicy hodinu a pul za $45, ale to jsme samozrejme nestihli. Nakonec jsme se vdak shodli, ze to byla dobra investice. Kapitan Dave nas provezl az na more a z vyhledu ve fjordu jsme sli do kolen. Plavba mi malicko pripominala cestu pres albanske Komani, ovsem s tim rozdilem, ze skaly kolem se tycily mnohem vys a v podpalubi se nedala na zahrati zakoupit levna rakije, ale pasazeri se mohli zdarma obslouzit cajem a kavou. Matt se probral ze sveho tranzu a normalne komunikoval. Pocasi nestalo za moc, Dave nas vsak ujistoval o opaku (v Milfordu pry leje dve ste dni v roce). Sice neprselo, ale vichr nas malem srazel z paluby a rval nam cepice z hlav. Panoramata nastesti nezklamala. Nektere skaly vybihaji z more v uhlu devadesati stupnu a jsou opravdu monumentalni. Na trech mistech jsme mohli pozorovat tulene a z nekolika metru dokonce delfiny. K videni byvaji i tucnaci, ovsem na ty jsme opet nekapli. Fjord zkrapi hned nekolik hezkych vodopadu, jsou to sice spis curky, ale rozfoukane vetrem pusobi mnohem objemneji. Dave nas zavezl primo pod ne, takze jsme si na vlastni kuzi vyzkouseli, ze na hladinu more dopada spise jen mlha nez voda. Blize k mori se fjord rozsiruje, skaly snizuji a vlny zvetsuji.

Plavba skoncila v pet odpoledne, takze jsme vyrazili hledat campsite. Spat na divoko u ceduli zakaz kempovani jsme si v narodnim parku prece jen netroufli. Kolem Milford Highway je rozeseto hned nekolik DOC campu (DOC = Department of Conservation - Ministerstvo zivotniho prostredi). Od normalnich kempu se lisi tim, ze byvaji mnohem levnejsi, nebo dokonce zdarma. Cena je odvozena od kvality sluzeb. Taboriste podel Milford Highway nabizi vetsinou jen suchy zachod a pitnou vodu (nekdy ani tu ne), takze stoji shodne $6/osoba.

Do kempu u jezera Gunn jsme dorazili takticky po setmeni. I $6 se totiz Mattovi s Charlotte zda dost (a maji vlastne pravdu, za co platit, pokud si clovek nemuze ani dat sprchu). Kdyz totiz prijedete dostatecne pozde a odjedete primerene brzy, s nejvetsi pravdepodobnosti minete kontrolu a nemusite platit. Novozelandsti kontrolori nastesti neoplyvaji dumyslnosti tech ceskych.

Kemp Gunn byl jeden z tech vzacnych, kde muzete rozdelat ohen, takze vecer mihotani plamenu, cerne vrcholky hor kolem, klidna hladina jezera Gunn a mihotani celovek v obytnych dodavkach na jeho brehu. A zima a sandflies.