Rano se samozrejme zkazilo pocasi a po velmi pozdni snidani jsme konecne dorazili k jezeru Hauruko, ktere je s hloubkou 462 metru nejhlubsim na Zelande. Zlakal nas trihodinovy track s vyhlidkou na jezero. Uzka stezka se vinula vetsinu casu mechy a lisejniky prorostlym kapradinovym lesem, prekonavali jsme potoky, kmeny napadane pres cestu, bahno a jine nastrahy. Po ceste jsme hadali veci (trable zpusobil zejmena muj puchyr) a ja vypravela Mattovi a Charlotte o ceskych strasidlech: o hykalech (hykal je oblibeny diky pisnicce od Zrni), vodnicich, bludickach, vilach a jezibabach. Pry je hrozne, ze s nimi strasime deti. Strmy vystup nad jezero byl odmenen perfektnimi panoramaty a musli tycinkou.
Po navratu k hladine jezera jsme utekli do auta, protoze haurocke sandflies byly poradne hladove. Presto jsem neodolala a dala si v ledovem jezere koupel. Plavani nemelo chybu, vylezla jsem luxusne osvezena a nekolik minut jsem nezaregistrovala utok sandflies. Moje krev byla evidentne tak zmrzla, ze by me neodhalila ani termovize, natoz sandflies.
Vecer v autokine davali Survivora a Gravity. Na pristi wifine bych rada poridila horor The Descend a hlavne Jak utopit doktora Mracka aneb konec vodniku v Cechach. To Francie a Nemecko jeste nevideli.
ženo, nějak tě ty mušky vysály :-o
OdpovědětVymazatTo je ta tmava barva :)
VymazatZajímalo by mě, jak ses poprala s anglickými názvy těch strašidel...angličtina už ti jde dobře co? :)
OdpovědětVymazatHykala samozrejme muj slovnik neznal, takze ho proste znaji cesky :)
Vymazat