Prvni dnesni zastavkou se stal Curio Bay, kde lze v kamennem podkladu plaze nalezt 170 milionu let stare pozustatky puvodniho pralesa (rostlinni trilobiti) a take pozorovat tucnaky, ktere jsme ale samozrejme opet nevideli. Zato jsme videli delfiny! Skoda, ze nebylo pocasi na koupani. Tedy ne pro me a Charlotte, Matt do vody vlezl, takze je mel z prvni ruky.
Dalsi zastavkou se stal Slope Point, nejjiznejsi bod Jizniho ostrova. Na nejjiznejsi bod Zelandu bychom museli, tusim, nekam na Stewart Island, ktery byl ovsem ze Slope Pointu v podobne rozmazaneho fleku pozorovatelny. Pocasi nam konecne ukazalo svou lepsi stranku a skoro kompletne se vyjasnilo.
Od Slope Pointu jsme se presunuli k Waipapa Pointu a tamejsimu majaku. Cekalo na nas opet luxusni pobrezi s panoramaty na vysoke urovni, nejaci ti tuleni a samozrejme fotogenicky majak. Zapad slunce nemel chybu.
U mistniho pobrezi se take stala nejvetsi namorni katastrofa v novozelandskych dejinach. 29. dubna 1881 najela lod Tararua se 151 pasazery na skaliska a 131 z nich v ledovych vlnach neprezilo. Je zde i hrbov, kde pohrbili vetsinu obeti a kam jsme se po setmeni vydali na bobrika, ovsem nenasli jsme ve tme spravnou cestu, takze jsme prohlidku odsunuli na rano.
Kdyz jsem se chystala na kute, prisoural si to k memu stanu possum. Chvili cenichal kolem, nic k jidlu ovsem nenasel, takze odkvacil.
Žádné komentáře:
Okomentovat