Rano se rysovalo podle stejneho scenare jako vcera, bala jsem se, ze se opet nikam nevykopeme. Nakonec jsme vsak odjeli. Ve dvanact.
Byl nadherny polojasny podzimni den. Opustili jsme Fiordland a region Southland a vratili se zpet do Otaga. Kdyz jsem poprve prijela do Queenstown, podzim byl jeste v plenkach, ted uradoval naplno, takze panoramata ziskala pomyslnou tresnicku. Perfektni byla predevsim cesta do Queenstown soubezna s jezerem Wakatipu. Monumentalni zubate vrcholky Remarkables, syte okrove odstiny stromu, zcerena hladina jezera a promenlive slunce.
Queenstown opet pusobilo jako tovarna na turisty, presto se mu neda uprit prijemna atmosfera mesta pod horami. Po vegetarianske strave (Charlotte je vegetarianka, Matt ne, ale kdyz Charlotte neni maso, on taky ne) jsem neodolala pravemu novozelandskemu hovezimu ve Fergburgeru a tentokrat jsem si dala i hranolky. Matt zvladl Domino Pizzu (Vege Trio jako Charlotte ja pokazde) a posleze i burger, nechapu.
Tesne pred setmenim jsme zastavili v Arrowstown, coz je male mestecko za jezerem Hayes. De facto se jedna pouze o jednu ulici, zbytek jsou nepravidelne rozesete obytne domy, ktere nestoji za rec. Ona jedina hlavni trida vsak oplyva nenapadnym geniem loci zapomenuteho zlatokopeckeho strediska promeneneho v turistickou perlicku s prijemnymi bary a vintage obchudky.
Vyrazili jsme k rece najit misto, kde se natacel Pan prstenu (v aute zustal po predchozich majitelich pruvodce po vsech mistech, kde se natacelo). Potloukali jsme se malebnym okolim (vytunene podzimnimi barvami pusobilo az kycovite) s knihou v ruce a Charlotte trefne podotkla, ze vypadame jako Lord Of The Rings Hardcore Fans.
Zacinalo prituhovat a tak jsme se zastavili v The Fork and Tap - prijemne stylove hospode dalo by se rict s novozelandskymi minipivovary na cepu. Dala jsem si po pinte Emerson's Pilsen a Central Otago Pale Ale. Dobrota. Oni ti Novozelandane umi uvarit i dobre pivo, kdyz chteji. Charlotte s Mattem si objednali v prvnim kole australske ginger beer a v druhem si Charlotte dala pouze vodu a Matt nejsladsi mozny cider. Omg. Moji zahranicni kamaradi nemaji zalibu v alkoholech. Dobre pro ne, spatne pro me.
Kazdopadne z The Fork and Tap jsem si odnesla zasadni poznatek: VELMI postradam obcasne opilstvi se svymi prateli (nemuzu vas vsechny jmenovat, na nekoho bych urcite zapomnela a dotycny by se urazil) a kvalitni prazske podniky, ktere nam ho umoznuji. Do prdele me je smutno.
Tesila jsem se na cestu vinicemi kolem Gibbstonu, kde jsem woofovala u Mary a Philipa, ale kvuli free campu jsme po tme doputovali az k jezeru Dunston kousek od Cromwellu, kde jsem po nekolika dnech zase vytahla stan.
Žádné komentáře:
Okomentovat