Co Cech, to Zikmund a Hanzelka (12.10.)

Posnidali jsme v parku u 'Old Telegraph Station'. Nebylo takove vedro jako v Kimberley a rano vonelo eukalyptem. Po trech tydnech jsem snedla velikansky jogurt. Mnam.

V noci jsme s Krtkem zase zazily bojovku. Noc v Kununnare nas evidentne nepoucila. Tentokrat jsme si sice ostrikovacu vsimly hned zvecera, stejne nas to vsak neodradilo a naivne jsme doufaly, ze misto, ktere jsme vybraly, zustane v suchu. Nezustalo. Tentokrat jsem se probudila ja, abych si vsimla, ze vodni delo se nebezpecne priblizilo. Zbytek noci jsme s Krtkem stravily na zachodcich. Rozespale jsme nemely silu hledat nic dalsiho. Nastesti byly celkem naklizene. Cyklistka, co dorazila tesne po sedme, kdyz jsme vstavaly, z nas ale mela trochu sok.

Rozhodli jsme se nas team jeste chvili udrzet pohromade a pokracovat az do 'Adelaide'. Dnesnim planem bylo projet nektere (vsechny) narodni parky pohori 'East McDonnells'.

Z Alice Springs jsme po 'Stuart Highway' zamirili na 'Ross Highway'. Prvni a druhou zastavkou se staly 'Emily Gap' (malba tri housenek: 'Yeperenye', 'Ntyarlke' a 'Utnerrengatye'), a pote 'Jessie Gap', male rokle, jejichz piscite dno byva za destu korytem reky. Ranger v Emily Gap rikal, ze to vetsinou byva tak ctyrikrat rocne, letos se to ovsem stalo jen jednou. Take nam prozradil, ze kdybychom zacali hrabat v pisku, narazime po nekolika metrech na spodni vodu. Proto jsou stromy ve zdanlive suchem korytu reky schopny prezit. Opet jsme dostali tipy na dalsi cestu, ale skoro vsechny se bohuzel nachazely jizne od Alice Springs, kam nepojedeme.

Do tretice jsme si obesli 800 milionu let starou 'Corroboree Rock (Antanangantana)'. Cedule nas varovala, ze se mame chovat jako v kostele.

Ctvrtou zastavkou se stal kraticky walk k obrimu 'Ghost Tree', coz jsou stromy s bilym kmenem a vyrazne zelenymi listy, takze ostre kontrastuji s australskou cervenozemi a vypadaji trochu jako duchove. Moc se mi libi, jsem rada, ze mame kvalitni nahradu za baobaby.

Napopate jsme se na delsi cas zastavili v 'Trephina Gorge'. Potkali jsme dvojici Cechu (Cesi jsou proste vsude). Pan byl celkem vtipny a 'proste miloval australske vedro' + 'pojd, at jeste neco vidime' a pani mu vtipne sekundovala. Probehla standardni vymena informaci: kdo je odkud, kam jet a nejet, jaka pujcovna aut a za kolik (Wicked je nejlepsi), atd. Strihly jsme si s Krtkem velice fotogenivky a zpocatku trochu prikry 'Trephina Gorge Walk', zatimco Dan indianskym krokem zvladl i 'Panorama Walk'. Nacepovali jsme chutnou vodu z prirodniho pramene (a vylevali hnusnou chlorovanou z Alice Springs) a vyrazili vstric dalsimu dobrodruzstvi v byvalem zlatokopeckem udoli mestecka 'Arltunga' (male muzeum s artefakty, trosky mestecka, policejni stanice, 'MacDonnel Range Reef Mine Walk', kde se nechalo slezt do byvalych zlatokopeckych sacht).

Za Arltungou jsme sjeli na 4WD, abychom se zavcasu dostali do narodniho parku 'Ruby Gap' a dalsi den pokracovali do jeho nitra, kde nas pry bude cekat koupacka.

V poslednim useku 4WD dostal poradne grady. Po vjezdu do Ruby Gap jsme najeli do koryta vyschle reky, kde jsme museli prekrosit par kilometru malem v pisecnych dunach. Jakmile se dalo zastavit, zapichli jsme to a rozbili kemp. Primo v rece. Slunce zrovna zachazelo a skaly kolem nas ztracely ohnivy smrnc. Posbirali jsme drevo na ohen (vyhrala jsem 'soutez' o nejvetsi kladu) a zatimco jsem ho pripravovala, Krtek si psal denicek a Dan varil. At zije emancipace. Ohen sel rozdelat tak snadno, az z toho sel strach. Stacilo pridat suchou eukalyptovou kuru a listi a zbyle drevo vzplalo jak od podpalovace. Nebylo tezke si predstavit, jak snadno bafne cely obrovitansky kus buse.

Dlouho jsem koukala na hvezdy a vzpominala na noc v cernohorskych Prokletych horach, kde jsme si kdysi s jedlickarnou take uzivali hor, tisicehvezdnate oblohy a absence civilizace. Zatim nejlepsi taboriste.