Kousek nebe (1.10.)

V noci jsme mely s Krtkem bojovku. Vecer nam vubec neprislo divne, ze je trava v parku nestandardne zelena. Po pulnoci nam docvaklo proc. Ostrikovace. Jesteze se Krtek vzbudil, protoze me by probral az vodotrysk palici na muj oblicej. Ani druhe misto se vsak neosvedcilo a jen co jsem zabrala, Krtek opet velel k ustupu. Utociste jsme nasly az na molu u jezera, kde neprijemne zrali komari.

Rano jsem Krtkovi poprala vsechno nej a obdarovala ho mentolovymi susenkami, nez by do vecera ve vedru podlehly zkaze. Na doporuceni nemeckeho paru (a s jejich propustkou) jsme se vydali do 'Emma Gorge'. Melo jit o soukromy rezort, ktery vsak kazdy den od sedmi do deseti rano povoluje vstup i tem, kdo v nem nejsou ubytovani, nebo na misto nedorazi se zaplacenou tour.

Stoupali jsme pozvolna vzhuru a sledovali stezku, ktera vedla stridave vysychajici rekou plnou balvanu, nebo tesne kolem ni. Skakali jsme po kamenech jako kamzici, krizovali reku z jedne strany na druhou a sledovali modre znaceni. Zabavna trasa.

Stezka koncila ve vyjimecne okouzlujici rokli. Emma Gorge. Nadhera. Nad nami se ze tri stran sklanely cihlove cervene skaly porostle mechem a drobnymi kapradinami. Slunce nestalo uplne nahore, takze kristalove jezirko na dne tonulo v mirumilovnem stinu. Vodopad byl temer vyschly, ale na prave strane, kde se take nechalo zaplout pod skalni previs jako do vodni sluje, se na hladinu snasel perlovy zavoj z kapek vody, takze plavat pod nimi bylo jako koupat se za deste. Tlumene hlasy dalsich navstevniku se rozbijely o steny rokle. Deti, hippici, pupkati tatici - vsichni do jednoho omameni kouzlem padajicich vod (krome Dana, zacal se osivat uz po deseti minutach). Pusy od ucha k uchu, hlavy zvracene vzhuru a ciselo z nich nadseni. Pro takova mista stoji za to tlouct se prachem cest a tesknit po blizkych tvarich.

Nasledovalo 'The Grotto'. Mysleli jsme, ze pujde o jeskyni, ale kdyz jsme slezli po strmych schodech na dno strze, objevili jsme male jezirko, ktere jako by vystrihli z nejakeho asijskeho chramu v dzungli. Koupajici kluci se houpali na provazech jako tarzani na lianach.

U Wyndhamu jsme vyjeli na vyhlidku, melo se tam slevat pet rek, ale vsechny najednou nesly zahlednout, nebo byly spis vyschle. Ve meste jsme nabirali benzin u oldschoolove ospale benzinky. Kolem se potloukali aboriginci (zkracujeme na abiky) a ja vzpominala na 'Hotel Bagdad'.

Opet jsme si vyhlidli 4WD trasu - 'Karunje Track'. Zavedl nas k dve ste let staremu baobabu, baobabu, ktery se pouzival jako vezeni a dalsim malbam slabsiho charakteru.

Posleze jsme si to rezali po prasne ceste, kolem jen pustina s rozpraskanou hlinou a v dalce hory. Hola plan se rozprostirala az k obzoru a vypadalo to, ze pred nami se zrcadli vodni hladina. Rikali jsme si, ze se asi blizime k morskemu zalivu, k ktereho Wyndham lezi. Ritili jsme se bliz a bliz, dokonce jsme zahledli stado krav, jak se brodi vodou, ale lesknouci se hladina pred nami porad uskakovala. Az nam doslo, ze nas nachytala Fata morgana. Ackoliv jsme dostatecne pili, iluze byla dokonala. Opravdu jsme videli kravy ve vode! Halucinace jsme doplnili poslechem 'Pray For Rain' od Massive Attack.

Z udusane hliny zacaly postupne vyrustat chuchvalce travy, pozdeji stromy a my se opet octli v busi. Slunce se trepotalo nizko nad obzorem, a tak jsme v busi i zakempovali. Stado krav (musim podotknout, ze kravy zde vypadaji lepe nez na Humbert tracku) na nas zlostne zabucelo, zrejme jsme jim obsadili jejich nocleharnu. Poprve jsme s Krtkem postavily stan, tedy jen vnitrni cast bez plachty jako protikomari kryt. Spore odeny jsme si ani nezalezly do spacaku, protoze to opravdu nebylo potreba. Jeste dlouho po setmeni teplomer ukazoval 35°C.