Jak jsme pokorili kontinent (22.10.)

Rano nas probudil majitel kempu od vedle s tim, ze tady nemame co kempovat, coz se dalo cekat. Pomlacene auto nastesti zafungovako jako spolehlive alibi.

Minuli jsme na Australii malebna mestecka 'Hawker' a 'Quorn' a svihali si to dolu na jih k 'Port Augusta'. Krajina se zvlnila diky pohori 'Flinders', pribyla trava a stromy, objevily se ovce a pozdeji i zlate lany s obilim, neco v Australii dosud nevidaneho. Kontinent byl skoro pokoren.

V Port Augusta jsme zasli nakoupit do 'Coles' a nadesel cas se rozloucit s Danem. Ve meste chtel vratit auto a pote mel v planu odletet chvatat do Tasmanie. Odvezl nas na stopa a myslim, ze se mu ulevilo.

Mely jsme trochu obavu, ze nam nikdo nezastavi. Nase hnizdo se totiz rozrostlo do obrich rozmeru. Krome krosen jsme jeste kazda byla ovesena hromadou dalsich veci. Holt jsme se v aute rozmazlily.

Plan byl jasny. Po narocnych tydnech trekovani jsme se s Krtkem chtely zrekreovat par dni na plazi a poloostrov 'Yorke', pripadne 'Kangoroo Island' se jevily jako idealni lokality.

Pomerne rychle zastavil Steve Lamb, kontrolor v tezarskem prumyslu. Kdyz videl nasi stafaz, vytrestil oci a rekl: 'At jedete, kam jedete, pojdte.' Hezky jsme si popovidali o mestecku 'Snowtown' (australska Orlicka prehrada, masovy vrah z Adelaide tam jezdil pohrbival obeti), koncertu Rolling Stones v Adelaide, na ktery bere o vikendu sveho syna, jeho britskem puvodu a ledascems dalsim. Take nas pohostil kurecimi sendvici, muffinem a kavou. Steve miril do Adelaide, ale kvuli nam sjel za 'Port Pirie' z hlavni silnice, aby nas hodil k mori u 'Port Broughton'. Tamejsi ocean se nam vsak prilis nezamlouval, a tak jsme se Stevem pokracovali dal do mestecka 'Kulpara', kde jsme se i s celym nasim majetkem nechaly vyhodit.

Stopovat se moc nedalo, temer nic nejezdilo. Po nejake dobe zastavil John v dodavce. Pry uz kolem nas jednou projel v nakladaku. Chvili jsme se bavili. Byl to farmar a zrovna potreboval nekoho na pomoc se strihanim ovci. Behem minuty jsme tedy s Krtkem zrusily dovolenou u more a vydaly se k Johnovi na farmu. K ridici do dodavky se vesel jenom jeden clovek, a tak jsem se spokojene vyhoupla na korbu. S sirokanskym usmevem jsem si hovela mezi zaprasenymi vecmi a zase jednou si rikala, jak je zivot uzasny.

Dostaly jsme k dispozici prazdny dum nalezici k farme, zhruba 6+1. Usadily jsme se v loznici, kde matrace vypadala nejpohodlneji a uzivaly si zapomenuteho luxusu v podobe gauce, mikrovlnky a podobne. Televizi jsme si vsak pustit netroufly, baly jsme se civilizacniho soku.

Vecer nas jeste prijel zkontrolovat/omrknout Johnuv otec Brian. Pustil nam vodu, ktera do te doby tekla jen v kuchyni, coz jsme velmi ocenily.