Mlceni jehnatek (23.10.)

Dost bylo cestovatelskych dobrodruzstvi a ted vazne. Na rade je opet naucne-vzdelavaci rubrika. Slovo dne: 'shearer' (strihac ovci). Sice jsem stravila rok na Novem Zelande, ale naucila jsem se ho az dnes. Na rano se lisily instrukce od Johna ('budte pripraveny v sedm') a od jeho otce Briana ('budte pripraveny v osm'). Vstaly jsme tedy na sedmou, ale vylezla z toho opravdu osma.

Nez dorazili strihaci, pomahaly jsme ridici Paulovi vyhnat ovce z nakladaku a rozehnat je po ohradach. Byly naskladane ve ctyrstupnovem labyrintu, takze jsme splhaly az vysoko na naves a prolezaly uzkymi tunely uvnitr. Nic pro klaustrofobiky a osoby citlive na housera.

Pak uz nas po zbytek dne cekalo asistovani strihacum Markovi a Steviemu. Strihala se letosni jehnata. Vetsina z nich uz vsak dosahla velikosti dospelych ovci a zhruba za pul roku pujdou na porazku. Odnasely jsme s Krtkem vlnu do pripravenych zoku a tridily na tu z bricha (ta je mene kvalitni, plna ostnu a bodlaku) a na tu zbylou. Kazdy ze strihacu vyznaval trochu jinou strihaci taktiku (myslim, ze to bude podobne jako trenyrky versus slipy), zacinali vsak shodne: po zadech za predni nohy vyvlekli z ohrady ovci, jednu z prednich noh a zada pevne zaklinili nohama, aby se dostali k brichu a uz to jelo. Ovecky obcas byvaji od strojku trochu porezane, coz Krtkovi ze zacatku nedelalo dobre (ti prazaci).

Krome strihacu jsme pracovaly jeste s Tonym, postarsim chlapikem nalevajicim se od rana pivem. Kdyz pracoval s lisem na vlnu, trochu jsem se o nej bala.

Na konci dne po Markovi a Steviem zustalo 250 ostrihanych ovci (M 150, S 100). Zbavene vlny mi pripominaji spis kozy ci stazene kraliky. Ostudu jsme snad ceskym barvam neudelaly, zitra mame praci zas.