Rano jsem se po dlouhe dobe citila jako clovek. Ocistu ze vcera jsem dovrsila umytim vlasu. Dan si myslel, ze sprcha je v piknikovem oddeleni, takze za kemp platil zbytecne a celou snidani vypadal nacurene, nez jsme vse uvedli na pravou miru.
Prvni zastavkou se stal 'Hermannsburg'. Potrebovali jsme natankovat a Krtek nabijet telefon. Na benzince chteli za nabijeni baksis ($5 za kazdy pristroj), ackoliv jsme brali plnou nadrz za vic nez sto dolaru. Zidaci. Zasuvku jsme nastesti objevili i na zachodcich u muzea historicke luteranske mise (za vstup vsak chteli $10, coz se nam za par chaloupek obetovat nechtelo). Po 20 (Krtkova videni casu) az 45 minutach (Danova videni casu) samozrejme vzplala hadka o to, zda cekat ci necekat, az se telefon nabije. Ja si udelala manikuru a zaryte predstirala Svycarsko.
V dalsim useku se Dan rozhodl pokorit 'Finke River 4WD Route'. Krtek v mape vycetl, ze to asi nebude dobry napad a ukazalo se, ze to nebylo jen zdani. Projeli jsme par velice zapeklitych useku a vypadalo to, ze zpatky ni krok, protoze prekazky se jevily velice jednosmerne. Jako bychom za sebou palili mosty.
Zapadli jsme kolem poledne. Tak dlouho se chodi se dzbanem pro vodu, az auto zustane trcet v pisku a my si opravdu koledovali. V prvni fazi se auto snazil vyhrabat Dan. Pokousely jsme se s Krtkem tlacit, ale auto vezelo v pisku jak v betonu. Nechci Danovi sahat do svedomi, ale moc prace si s tim nedal. Pozdeji zkousel tlacit Dan se mnou a Krtkovi se podarilo vyjet. Bohuzel vsak ujel jen asi deset metru a zustali jsme viset znovu.
Podcenili jsme zasoby vody a nebylo ji nazbyt. V nasi blizkosti jsme v rece nastesti objevili malou 'water hole' (water holes jsou mista, kde se voda udrzi i pres sucho), coz nas uklidnovalo. Dan se zatvrzele pokousel auto vyhrabat. My s Krtkem se odmitli ve vedru do neceho poustet a vyckavaly jsme ve stinu na podvecer. Porad jsme se jeste smaly, ale situace byla na povazenou. Cestou nemusel nikdo projizdet nekolik dni. S jidlem a vodou z jezirka bychom par dni vystacili a Dan by v klidu dosel bud k abikum (19 km) ci do Hermannsburgu (30 km), ale pocit izolace a vedomi, ze si musime pomoct sami, byl uplne novy a trochu desivy. Par kilometru od nas se take nachazel kemp, ale vzhledem k tomu, ze Finke Route zela prazdnotou, bylo pravdepodobne, ze kemp take.
Dan casem vyhrabavani vzdal a sedl si se sluchatky pod strom. My si daly s Krtkem karty (vydrtila jsem ho v Autobuse navzdory stupidnim krtkovskym pravidlum) a kdyz prestalo byt vedro, odhodlaly jsme se vyakcnit a nasadit girls power. Kola uz upustil Dan, Krtek prisel s figlem zalit pisek vodou a ja s esakem vyhrabala mnohem vic nez Dan se zlomenou lopatkou.
Rozhodli jsme se pro komplikovanejsi couvani, protoze jsme usoudili, ze v dune pred nami bychom zapadli znovu.
Za soumraku byla toyota pripravena. Tentokrat jsme ani nemusely s Krtkem tlacit, auto vyklouzlo z pisecneho zajeti jako po masle. Dalsi metry jsme vylozili kamenim a vetvemi, takze brzy jsme se radovali, ze parkujeme na pevnem sterkovem podkladu. Bylo to obrovske zadostiucineni.
Brzy jsme zjistili, ze cesta dal je jeste krkolomnejsi nez predtim a rozhodli se pro navrat, ackoliv se dalo cekat, ze uvizneme v piskovem kopci, ktery jsme sjizdeli dolu asi tri kilometry zpatky a vyhodnotili ho jako ono 'zpatky ni krok'.
Stmivani uz bylo temer dokonano a nekde za nami zacal vyt dingo. Brzy si prisadil dalsi z druhe strany a na dalku si vymenovali jakousi nepostrehnutelnou zpravu. Nahanelo to husi kuzi. Vydali jsme se na cestu. Kdyz zapadneme ted, nebudeme aspon muset vyhrabavat ve vedru.
Nakonec vsak mel nas dnesni pribeh happyend. Vyjeli jsme sterkovy i pisecny hrb (onen bez navratu) a zastavili se az pred dalsim dlouhym pisecnym polem, ktere jsme predtim objizdeli. Ve tme se vsak spatne postrehnutelna objizdka mimo cestu nedala najit, takze jsme se rozhodli zakempit a pockat na rano moudrejsi vecera.
Žádné komentáře:
Okomentovat