Temny rytir povstal (7.10.)

Standardni rano. Je neco mezi pul sestou a sestou zapadoaustralskeho casu. Dan vstava prvni hned po vychodu slunce, protoze nemuze dospat. Vari snidani, a pak se nas marne snazi vytahnout z postele. Musi ho rozcilovat, ze si princeznicky chteji jeste par minut polezet. My se mu snazime nenadavat, ze nas zas budi tak brzo. Krtek trochu hystericky lpi na tom, aby bylo vse na svem miste, aby nic v aute nerachtalo a nechce nechat sahnout na sve veci. Delam si legraci, ze ma obscedantne kompulzivni poruchu. Ja se snazim nebyt mrzuta hned od rana. Chybi mi klidne vstavani s hudbou, pomlcenim a kafem.

'Lennard Gorge'. Asi padesaty kanon a opet bez vody. Hezka panorama, ale neustale si domyslet proudy vody, na to uz mi fantazie prestava stacit. Uz jsem asi overgorged, ackoliv tenhle pry s vodou vypada jako male Viktoriiny vodopady.

Drncali jsme se dal po Gibb Road. Bus se zvolna menila. Obcas byla porostla jen utlymi, nizkymi stromy rozhazenymi daleko od sebe. Proschla vysoka trava a anorekticke kravy vsak zustaly. Termitiste tu nejsou vysoka a uzka, ale rozsiruji se do prostoru. Vypadaji jako Vestonicke Venuse, pripadne jako deset Vestonickych Venusi na jedne hromade.

'Windjana Gorge' me hned na uvod zprudil, musel se opet platit a Dan nechtel absolvovat to, co vcera, takze vymekkl a odmitl jet bez placeni. Krtek rekl, ze uz tam byl, poplatek zavrhl a zustal na parkovisti.

Naposledy jsme narazili na Bena & spol. Zrovna se vraceli zpet na parkoviste. Po pokecu Dan vybehl, aby stihl vse co nejrychleji. Beh by me patrne zabil. Teplomer v aute ukazoval 42°C ve stinu. Proste idealni prochazkove pocasi. Hudrovala jsem, ale nakonec vyrazila take a me podmracenosti byl brzy konec. U zpola vyschle reky parkovalo nekolik sladkovodnich krokodylu vyhrivajicich si kosti na melkem brehu. Praveka torpeda pripravena vyrazit. Mozna na rybku 'girrwali', ktera ma prouzky jako zebra a ktere se vode mihlo nekolik exemplaru.

Stezka kopirovala breh a vyjma prvni pasaze vedla vetsinou ve stinu stromu. Na obou stranach vyrustaly hradby skal.

Netopyri kolonie se objevila stejne necekane jako krokodyli. Myslela jsem si, ze netopyri pres den spi na temnych mistech, ale tihle chrneli na nekolika stromech primo u stezky. Nespali uplne, jejich krik byl slyset uz z dalky a cast hejna se neustale premistovala mezi stromy. Nekteri viseli na vetvich ve vetsich trsech a vypadala to, ze se zahaleni do svych plastiku z kridel navzajem zahrivaji. Napadlo me, kde se inspirovali tvurci Dobbyho a dalsich skretu z Harryho Pottera. Netopyri hlavicky s obrima vytrestenyma ocima vypadali podobne jako Dobbyho koznaty oblicej. Cela kolonie velmi specificky smrdela. Ne neprijemne. Proste vune netopyriho domova.

V narodnim parku 'Tunnel Creek' byl konec obdobi sucha konecne uzitecny. Mohli jsme projit tunelem ponorne reky skrz skalu az do buse. Park je vyznamnym mistem pro kmen 'Bunaba'. Na konci 19. stoleti se tu take pres tri roky ukryval 'Jandamarra', aboriginsky bojovnik za svobodu a jeho nasledovnici. Jandamarra byl pak zabit u vchodu do tunelu 1. dubna 1897.

Dan uz byl davno na trase, kdyz jsme se s Krtkem vratily pro celovku. Svetlo na S4 totiz na pruzkum jeskyne nepostacovalo. Skupinka absolventu na parkovisti nam radila kudy jit a zminila take fakt, ze v jednom z jezirek bydli krokodyl. Podzemni dobrodruzstvi mohlo zacit.

Abychom dorazily az k druhemu vylezu z jeskyne, musely jsme prebrodit nekolik jezirek. Dno vetsinou pokryval pisek, ale stejne si clovek vubec nemohl byt jisty, do ceho jde.

Zhruba uprostred jsme narazily na charakteristicky zapach - netopyri jeskyne! Zacala jsem si pripadat jako ve filmech o Batmanovi.

Kdyz jsme svitili na vodu posledniho jezirka, blyskly se ve tme cervene oci krokodyla. Ackoliv jsme vedeli, ze sladkovodni krokodyl cloveka normalne neohrozuje, prece jen jsme se brodily jezirkem s radnym respektem.

Skvely den skoncil trochu pitome. Chtely jsme s Krtkem zakempovat mezi skalami na konci Gibb Road. Melo to jen sama pozitiva a socialni jistoty - konecne jednou vareni za svetla, skaly topici se v zapadajicim slunci, snidane s panoramaty... Ale ne, muselo se jet dal, ackoliv nebylo kam spechat. Dojeli jsme na 'Fitzroy Crossing', vsude trochu strasidelni aboriginies. Dan hodinu nakupoval (to kdybysme udelaly my s Krtkem, je ohen na strese), takze kemping jsme hledali za tmy a nasli jen bidny upraseny placek s ostrou travou kousek pred zamcenou branou do narodniho parku. Nakonec ale postacil.