Rano jsme vyjeli z ricnich dun (tentokrat hladce), prekonali dlouhy brod, ktereho jsme se obavali a vyrazili vstric nastraham vetsinu casu nezpevnene 'Gibb River Road' (649 km). Kazdych par kilometru jsme potkavali ohorele vraky aut. Aboriginci je ukradnou, vyberou a odvezou doprostred nicoty, kde je zapali.
Posleze jsme odbocili na 'Kalumburu Road' a udelali si 190 kilometru dlouhou zajizdku do narodniho parku 'Mitchell River Falls'. Cekal nas tankodrom, ktery radne offroady jezdi zhruba pet hodin, nam ve finale zabrala neco mezi sedmi az osmi.
'Drysdale River Station' (asi 60 km za odbockou) bylo rozhodne misto ze 'Somewhere in Australia'. Potrebovali jsme dotankovat na dlouhou cestu k 'Mitchell Falls' a tohle byla posledni prilezitost. Stanice slouzila jako kemp, standardni ubytovani, nechybela mala hospoda a obchod s velmi smisenym zbozim. Kdyz jsme dorazili, otevreno mel pouze obchod s benzinkou. Meli jsme stesti. Cesta k Mitchell Falls se uzavira posledniho zarijoveho dne, ale letos oteviraci dobu prodlouzili o deset dni. Typek v tlustych brylich, vyrudlem tilku s obrysem kravske lebky a klobouku, ktery urcite pamatoval casy kralovny Viktorie, nam vypravel, ze Drysdale je ctyri mesice v roce pristupny jenom helikopterou a on uz tam sidli par let. Totalni izolace. Prislo mi to jako letni 'Shining'. Krtek prisel s teorii, ze pan je byvaly kriminalnik (ja dodavam uprchly kriminalnik), ktery by podrizl cloveka bez mrknuti oka.
Po par kilometrech jsme se svlazili a obcerstvili u 'Minors Pool' (prijemna vodni nadrz vytvorena rekou) a pokracovali dal. Vymoly zacinaly byt hlubsi, cesta drsnejsi a my vydrncanejsi. Prosvetleny ridky les, kde prevazovaly eukalypty vystridal hustsi s palmami, ve kterem strasidelne harasi suche palmove listi. Mijeli jsme nekolik osamelych aut, nektere z posadek hned brzdily, stahovaly okenka a davaly se s nami do reci. Dozvedeli jsme se, kolik casu nam jeste zbyva a ze vodopady jsou uzasne.
Pred zapadem slunce jsme byli stale na ceste, ale do kempu zbyvala jeste minimalne pul hodina, takze jsme vyuzili vzacne travnate plochy mezi busi a zapichli to tam na divoko.
O par desitek minut pozdeji kolem projizdelo auto a chlapik nas zdravil jako stare zname. Pry mu o nas vypravela jedna z posadek, ktere jsme potkali a projevila strach, jak si vedeme s nasi mestskou ctyrkolkou. Zrejme o nas tedy po celem okoli koluji legendy: "Videli jste ty cizince? Maji uplne nemozny auto, to musi byt nejaky blazni!"
Žádné komentáře:
Okomentovat