Po probuzeni jsme pokracovali do hloubi Ruby Gap. Uz jsme mysleli, ze az na konec tracku nedojedeme, ale dostali jsme se az do bodu, odkud se autum doporucuje nepokracovat a vydali se pesky ke 'Glen Annie Gorge'. Dokud jsme kraceli ve stinu ricniho kanonu, bylo vse idylicke. Pote se vsak rozzhavilo slunce, a cesta zhorsila, pricemz nejevila znamky, ze prijdeme o neco zajimaveho, kdyz nebudeme pokracovat. Vydaly jsme se s Krtkem nazpet a Dan pokracoval s tim, ze nas pozdeji dojde.
Nevracel se celkem dlouho. Uvarily jsme s Krtkem caj a porad nic. Modry trikot se vynoril snad az po hodine a samozrejme s tim, ze Glen Annie Gorge nasel a ze byl skvely na koupani. Nedosli jsme k nemu, protoze jsme sesli z cesty.
Krtek si koupani a gorge odmital nechat ujit. Zacinala jsem se psychicky pripravovat na dalsi dohady meti nim a Danem. Do toho se objevila velkolepe terenni mazda a v ni ctyrclenna rodina z Melbourne, ktera hodlala pokracovat autem, co to pujde. Krtek se po dvou minutach zeptal nebohych Australanu, jestli nevadi, ze bychom se s nimi ke gorgi svezli. Chtela jsem se zahrabat hluboko do pisku, protoze kvuli nam zacali preskladavat cele auto. Trapas. Krtek vrnel blahem a Dan jen nevericne valil oci.
Mazdou jsme se vsak svezly asi sto metru. Cesta dal vedla skalnatymi hupy vyschle reky a uz to nebyla moc cesta. Bylo jasne, ze pesky bychom dosli mnohem rychleji. Otec Australan s Krtkem obchazeli blizke okoli a mapovali teren. Ja s Danem se bavila s matkou Australankou a dvema malymi syny Australany. Vyrazili na trimesicni roadtrip a kluci byli nejvic nadseni z faktu, ze budou chybet ve skole. To jsem moc dobre chapala.
Asi po dvou hodinach popochazeni, popojizdeni a ukazovani se auto hnulo o dalsich pet set metru. Otec Australan upustil gumy a odvazne se pustil pres piscinu, kde uvizl. Vytahl chytre plastove najezdy a bez problemu se z pisku vydrapal. Jeste chvili testoval jizdu piskem, ale nakonec usoudil, ze pokracovat v ceste je prece jen moc riskantni.
Krtek ho odnavigoval zpet k nasemu autu a rodinka se vydala do Glen Annie pesky. My to otocili zpet. Minuli jsme nase nocni utociste a projeli cely 4WD zpet na hlavni silnici.
Rozhodli jsme se jeste obrazit chybejici veci v Arltunze. Doufali jsme, ze v 'Golden Chance Mine' (1896 - 1905) budeme zase moci slezt do nejake sachty, misto toho na nas cekaly jen zatarasene diry v zemi. Zklamani. Alespon jsme se dozvedeli, ze ve zdejsim dole museli zlatokopove vytezit 73 tun rudy, aby ziskali 1.8 kg zlata. Tak to bych se na to vybodla.
Pozdeji jsme zkusili dalsi doly s vyhlidkou (diry v zemi s vyhledy na pustinu) a gorgem (tam dosel jen Dan, bdlo jasne, ze pujde o dalsi saharu) a take hrbitov (pet nahrobku). Pro Australany je vec stara sto let strasny historicky zazrak, coz nam Evropanum pripada trochu usmevne.
Pred vjezdem do narodaku 'N'Dhala Gorge (Irlwentye)' jsem nic moc necekala. Cesta vedla planinami s krovisky, ktera vypadala jako rozcuchane vlasy Viktorky. Nevim, do jake miry byly jen ozrane od krav (konecne se na scene objevily bodre evropske kravy), nebo jestli tak vypadaji i bez toho. Samotny gorge prekvapil libivymi skalnini panoramaty a predevsim aboriginskymi petroglyfy (rytinami ve skalach).
Ackoliv tma byla na spadnuti a liduprazdne taboriste v N'Dhala sympaticke, Dan musel hnat dal, takze nakonec jsme staveli stany mezi miniaturnimi bodlaky v narodaku 'Simpsons Gap' primo u vlezu ke 'Cassia Hill Walk'.
Žádné komentáře:
Okomentovat