U vstupu do Narodni parku Gregory (Judbarra) me pobavilo varovani pro turisty: 'Be crocwise'. U 'Victoria River Roadhouse' jsme natankovali plnou nadrz a vydali se do divociny.
Prvni zastavkou se stal 'Escarpment Walk'. Stoupani nahoru bylo umorne a dost jsem nadavala, ale cekala nas sladka odmena v podobe luxusnich panoramat z hory 'Garrarnawun'. Po ceste jsme si cetli aboriginske legendy kmenu 'Nungali' a 'Wardaman'.
Potkali jsme dvojici celkem sympatickych Nemcu (ackoliv slo o vychodaky), doporucili nam par mist a tras, prodali dvacetilitrovy kanystr na benzin a poskytli propustku do prirodniho parku 'El Questro', ktery nas ceka dal na ceste. Na oplatku jsme jim venovali nase pasy do Kakadu parku, jimz koncila platnost az za par dni.
U 'Old Victoria River Crossing' jsme pozorovali obri hejno papousku kakadu a posleze pokracovali na dalsi walk. 'Nawulbinbin Walk' nas pres rozpalenou bus dovedl pod prikrov cihlovych skal. Schovani v jejich stinu jsme prochazeli kolem netypickeho porostu - Livinstonovych palem. Bylo jimi porostle cele udoli a o kus dal uz pokracovaly opet eukalypty. Pokochali jsme se take skalnimi malbami slabsiho charakteru.
Pokracovali jsme dal k 'Jasper Gorge', jenz nam doporucil chlapik ve Victoria River Roadhouse, ovsem na nic zastavenihodneho jsne nenarazili. Rozhodli jsne se pokracovat dal do osady 'Yarralin', kde budeme mit moznost dotankovat a vydat se dal do hlubin parku.
V Yarralinu vsak cekala jen velka deprese. Slo o aboriginskou osadu. Par desitek opryskanych domu roztahanych na velke plose, krome nekolika aborigincu vysedavajicich ve stinu nikde ani zivacka. Zjistili jsme, ze benzinka (dva stojany s dvema cisternami), tolik potrebna pro nase dalsi putovani, otvira jen nekolikrat denne a v nedeli vubec. Samozrejme byla nedele. Zkusili jsme se zeptat ve zdravotnim stredisku (maly domek o jednom lekari), ale typek byl v Yarralinu novy a netusil, kdo by nam mohl benzinku otevrit. Mezitim, co zkousel nekomu zavolat, nam vypravel, ze on a mistni cetnici meli rusny vikend. Aboriginci se opili a bitkarili, takze on pry celou noc sesival a policie zavirala. (Aboriginci pobiraji velmi stedre socialni jen za to, ze jsou Aboriginci, takze nepracuji a protoze spatne odbouravaji alkohol, byvaji pak hodne agresivni. Australani s vysokymi davkami sice nesouhlasi, ale jen diky nim mezi aboriginci nevzrusta kriminalita). Dan odmitl cekat do dalsiho dne a ze pry dojedeme, kdyz se nejkratsi cestou vratime.
Mijeli jsme stada australskych krav. To nejsou bodre alpske line prezvykujici straceny. Hranate, vyzable, s povyslou kuzi a vylezlymi kostmi se toulaji busi jako strasidelne prizraky. Nechapu, z ceho jsou v tomhle obdobi ve vyschle busi zive.
Na farme u 'Humbert River Station' jsme se od usedliku dozvedeli, ze do taboriste 'Top Humbert Yard' nas ceka jeste minimalne hodina cesty divokym terenem. Doted byla cesta uchazejici. Vedla sice nezpevnenou uprasenou silnici, ale odsejpala. Mistni samozrejme nelhali a cim vic jsme se po 'Humbert 4WD Track' blizili k taboristi, o to byla horsi. Slunce uz zacinalo zivat, nejvetsi vedro opadlo a klokany a kakadu uz jsme ani nepocitali.
Do taboriste jsme dorazili za tmy jako jedini navstevnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat