Hejno papousku kakadu delalo rano takovy kraval, ze ani ja s Krtkem uz jsme nezamhourily oka. Trochu jsme si tedy polezely, coz se nelibilo Danovi, ktery proste nerozumi faktu, ze nekdo muze zustat v posteli, kdyz nespi. Teplota v noci klesla na lidskych 25°C, takze jsem i zalezla do spacaku. Teplotni vykyv byl dokonce tak znacny, ze Krtek vytahl na snidani fleecovou mikinu.
Z odpocivadla jsme to stocili zpet na Halls Creek, abychom tam natankovali a odbocili na 'Tanami Road' (1077 km), dalsi nevyasfaltovanou magistralu, ktera nas pres 'Tanami Desert' protahne az do 'Alice Springs'. V obdobi destu se vubec prejet neda.
Zajeli jsme si asi ctyricet kilometru k ' Wolfe Creek Meteorite Crater '. Slo o prvni a posledni odbocku na Tanami Rd. Od ted uz se pred nami rozprostiraly pustiny, kde aboriginske osady s benzinkami jsou od sebe rozmisteny stovky kilometru. V ceste nam staly dobytci brany, na jednu z nich upozornovalo bodre: 'Gate ahead mate'.
Wolfe Creek Meteorite Crater je s 850 metry druhym nejvetsim kraterem na Zemi (prvni je 'Meteor Crater' v Arizone). Vytvoril ho meteorit vazici tisice tun zhruba pred 300 000 lety.
Prvni benzin na staci jsme dotankovali v osade 'Billiluna' (170 kilometru od Halls Creek). Opet plechove domy, zahrady povetsinou zanesene smetim, vsechno uprasene od cerveneho prachu a nepracujici abici zijici z davek.
Nase pumpa, ktera mela v nabidce pouze diesel a opal (nejdriv jsme se lekli, ze to nebude bezolovnaty, protoze nektere pumpy mivaji jen naftu), otvirala az ve dve. Zbyvala asi pul hodina, takze jsme se rozhodli uvarit obed. U zaplivaneho stolku, kde nebyla nouze o odpadky, se kolem nas srotila skupinka aboriginskych deti. Dali se s nami do reci a vyptavali se na vsechno mozne. Zrejme se tam dlouho nezastavili tri blede tvare (ackoliv Krtek uz je cerny jak bota a do aborigince nema daleko), ktere by na benzinovem varici kuchtili yumyumky.
Opet jsme prejeli hranici mezi Zapadni Australii a Severnim teritoriem a protocili panenky nad ceduli, jez nas upozornovala, ze nejblizsi civilizace je vzdalena 430 kilometru. Definitivne jsme se octli uprostred pustiny.
Po poslednim useku jsem si pripadala jako zele. Jeli jsme jeste dlouho po setmeni, protoze jsme se hnali za fata morganou (odpocivadle se stoleckem). Skoncili jsme jen na placku, ktery slouzil spis jako zachody. Najit patricny kemping v pousti je obtiznejsi, nez se zda. Brani v tom nizka kroviska a vsudypritomne ostre trsy travy.
Žádné komentáře:
Okomentovat