Po ranni zhruba hodinove jizde jsme dorazili do narodni parku 'Mitchell River Falls' (vjezd za $12/auto). Bohuzel se potvrdilo to, co jsme se bali vyslovit nahlas. 'Little Mertens Falls' byly vyschle a 'Big Mertens Falls' jakbysmet. Prochazela jsem se po jejich korune a predstavovala si masy vody, ktere tudy proudi v obdobi destu, ale nebylo to uplne ono.
V hlavni atrakci dne, ctyrkaskadovych vodopadech 'Mitchel Falls (Punamii-unpuu)' sice nejaka voda zustala, ale zadna slava to nebyla. Vodopady jsou pro aborigince z kmene Wunambal posvatnym mistem. Sidli v nich had 'Wunggurr' a nemelo by se tedy lezt dolu do kaskady. Ono to ani moc nejde, stezka konci nad vodopady. Stredne pokrocily horolezec s tim vsak nemuze mit problem (Dan slezl az uplne dolu, snad si moc nerozhneval duchy predku).
Alespon jsme se tedy vyrachali ve skalnatych melkych tunkach nad kaskadou, ackoliv byly porostle otravnym vodnim mechem. Zavistive jsme sledovali helikopteru preletavajici nad nasimi hlavami a hlavne luxusni vyhled na cele udoli, ktery se pasazerum musel naskytat.
'Mitchell Falls Walk' se tahl necelych devet kilometru, coz neni tak dramaticke, jenze pri zpatecni ceste, kdy bylo vedro jako prase, uz jsme mely s Krtkem kvuli bloudeni u Big Mertens Falls ukrutne malo vody, takze jsme dorazily doslova s jazykem na veste. Myslim, ze jsem pochopila 'kralovstvi za kone'. Krtek uz musel mit taky dost, protoze vubec nehlasil klokanni bobky (ma teorii, ze klokani se*ou zasadne tri bobky a vsechno mimo tri je odchylka od normalu).
Po tankodromu jsme se vydali zpet a az za tmy dorazili do opusteneho kempu 'Munuru'.
Žádné komentáře:
Okomentovat